26 C 89/2021-66 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na uhrazení smluvní pokuty ve výši 9 367,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 3. Soud z provedeného dokazování listinami skutkově uzavřel, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] předsmluvní formulář, prohlášení klientů/informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně na základě výše uvedené úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč. V hodnocení klienta ze [datum] žalovaný uvedl, že jeho příjmy plynou ze zaměstnání, a to ve výši 11 380 Kč měsíčně a jeho výdaje na bydlení (nájemné/inkaso) činí 2 000 Kč, částka za ostatní výdaje činí měsíčně 1 000 Kč a životní minimum činí 3 410 Kč, tj. výdaje žalovaného jsou celkem 6 410 Kč (viz hodnocení klienta). [příjmení] příjem žalovaného v měsíci záři [anonymizováno] [rok] činil 11 882 Kč a v měsíci [anonymizováno] [rok] činil 12 107 Kč (viz hodnocení klienta ze dne [datum], pracovní smlouva ze dne [datum], výplatní páska [anonymizováno] [rok], pohyby na účtu). Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) žalovaného k [datum] vyplývá, že žalovaný měl příznak 16, tj. příznak negativní, kdy úvěr je pro vyšší riziko buď výrazněji limitován výší vyplacené částky, nebo zamítán (viz výpis z NRKI). Dle výpisu záznamů z registru [příjmení] k [datum] nedlužil žalovaný žádnou částku po splatnosti (viz výpis záznamů z registru [příjmení]). Dle výpisu řízení pro žalovaného, je na žalovaného vedena či již byla pravomocně skončena řada soudních řízení; konkrétně potom na částku 11 640 Kč, rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], částku 32 912,28 Kč rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a na částku 11 800 Kč rozsudkem Okresního soudu ve [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž všechny výše uvedené nároky byly uplatňovány z důvodu poskytnutí úvěru žalovanému a následně neuhrazení toho úvěru žalovaným, a že na žalovaného je nařízena dále řada exekucí, z toho první exekuce u zdejšího soudu je vedena na žalovaného jako povinného pod sp. zn. [spisová značka] (viz výpis řízení, rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou z [datum] k úhradě dlužné částky, s tím, že pokud nebude ze strany žalovaného uhrazeno, bude žalobkyně svůj nárok uplatňovat v rámci soudního řízení (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). 4. Dne [datum] byl Okresním soudem ve [obec] vydán na výše specifikovaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] platební rozkaz č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum], jenž ve svém výroku č. I zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 33 928 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 928 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem ve výši 163,19 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 26 000 Kč (platební rozkaz č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], návrh na vydání platebního rozkazu). 5. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>6. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku.</i> <i>7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 12. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinila. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila, když sice doložila listinu obsahující žalovaným vyplněné hodnocení své bonity zahrnující příjmy a výdaje žalovaného, která ale sama o sobě není a ani nemůže být jediným posuzujícím parametrem, jelikož tyto informace mohou být ze strany žalovaného zkreslovány za účelem záměrného upravení své finanční situace tak, aby bylo dosaženo vyplacení finančních prostředků z úvěru. I za předpokladu, že by informace sdělené žalobkyni žalovaným byly pravdivé, z volných příjmů žalovaného ve výši 4 970 Kč a tvrzených výdajích ve výši 3 000 Kč nemohou být pokryty ani základní lidské potřeby spočívající v úhradě inkasa, ošacení, hygienických potřeb, dopravného, zdravotní péče a dalších základních oblastí, a to potom zejména za situace, kdy žalovaný disponuje velmi nízkým měsíčním příjmem a řadou jiných splatných závazků, jenž v té době již prokazatelně měl. Žalobkyně taktéž doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, čímž prokázala určitou snahu o zjištění reálných příjmů žalovaného, ovšem příjem žalovaného byl tak nízký, že tato skutečnost společně se značnými dluhy žalovaného měla vést žalobkyni k rozhodnutí, že žalovaný není schopen dostát svým finančním závazkům a poskytnutý úvěr zcela ani z části uhradit. Žalovaný je zjevně osobou, s větším množstvím finančních závazků, jenž mohlo být ze strany žalobkyně ověřeno např. lustrací v Centrální evidenci exekucí, zejména potom za předpokladu, že žalovaný měl negativní příznak v rámci lustrace v databázi NRKI. Takový zákonný pos