35 C 3/2021-14 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 11. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 1 524 Kč coby nezaplaceného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne 2. 8. 2020 použila veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, a neprokázala se na výzvu kontrolního orgánu platnou jízdenkou. Tím porušila smluvní přepravní podmínky žalobkyně a byla jí proto kontrolním orgánem žalobkyně uložena povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Se žalovanou byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalovaná cestovala dne 2. 8. 2020 v 14:34 hod. na lince tramvaje 10, místo kontroly I. P. Pavlova, hromadné dopravy provozované žalobkyní a při jízdě byla kontrolována kontrolorem žalobkyně, kterému se neprokázala platným jízdním dokladem v hodnotě 24 Kč. Z toho důvodu jí kontrolor uložil zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, kterou žalovaná neuhradila (viz zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]). Dopisem ze dne 2. 11. 2020, daným k poštovní přepravě téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky (viz dopis ze dne 2. 11. 2020 vč. potvrzení o odeslání); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Obecná úprava smlouvy o přepravě osob je obsažena v § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), s tím, že dle § 2578 o. z. podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. <i>6. Podle § 4 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška“), se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem.</i> <i>7. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu. Podle odst. 6 téhož ustanovení nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.</i> <i>8. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> <i>9. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním odkladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné údaje k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle odst. 5 písm. b) tohoto ustanovení cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odst. 4 písm. d)). Podle odst. 6 tohoto ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.</i> 10. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestující byla dne 2. 8. 2020 uzavřena smlouva o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z., jejímž obsahem byl zejména závazek žalobkyně přepravit cestující řádně a včas do místa určení a závazek cestující dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu (jízdné) podle tarifu žalobkyně. Žalovaná však povinnost zaplatit jízdné porušila, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu osoby pověřené žalobkyní neprokázala platným jízdním dokladem. Kromě povinnosti zaplatit dlužné jízdné, které dle tarifu Pražské integrované dopravy platného od 1. 2. 2016 činí 24 Kč, pak žalované v souladu s § 18a zákona č. 111/1994 Sb. a § 37 zákona č. 266/1994 Sb. vznikla povinnost zaplatit také přirážku k jízdnému, která dle čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy činí 1 500 Kč. Jízdné a přirážka k němu byly splatné v den předmětné přepravy. Žalovaná na dlužnou částku 1 524 Kč dobrovolně ničeho neuhradila, pročež ji k tomu zavázal soud při shledání důvodnosti žalobního nároku svým rozhodnutím. 11. Úrok z prodlení je sankcí za prodlení žalované s řádnou a včasnou úhradou dlužné částky. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ke dni přepravní kontroly. Protože žalovaná neuhradila dlužnou částku k datu splatnosti, dostala se dnem následujícím do prodlení a žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. od tohoto data do zaplacení právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % p. a. Soud tak žalobkyni v souladu s jejím žalobním návrhem přiznal i úrok z prodlení. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 12. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří: zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč; odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle cit. vyhl., a to v plné výši za dva úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání žaloby a ve výši jedné poloviny za jeden úkon právní pomoci spočívající v jednoduché výzvě k plnění; sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 1 524 Kč činí podle § 14b odst. 1 bod 1 cit. vyhl. částku 200 Kč; celkem tak odměna za zastoupení žalobkyně advokátem činí částku 500 Kč; tři režijní paušály po 100 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.), celkem tedy 300 Kč; DPH ve výši 21 % ze základu 800 Kč, tedy DPH ve výši 168 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 1 368 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.