36 C 347/2021-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaná si půjčila celkem 45 000 Kč (20 000 Kč + 12 000 Kč + 13 000 Kč) a vrátila 48 400 Kč. 2. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 2 440,45 Kč, na poplatcích 1 462,85 Kč, na kapitalizovaném úroku 1 454,37 Kč za dobu od 18. 1. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 2 440,45 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 25. 1. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 483,43 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 2 440,45 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 5 953,82 Kč, na poplatcích 3 283,88 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 352,20 Kč za dobu od 21. 8. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 5 953,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 26. 4. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 1 009,65 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 5 953,82 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 11 712,28 Kč, na poplatcích 6 814,99 Kč, na kapitalizovaném úroku 6 031,56 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 11 712,28 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 3. 4. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 2 066,57 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 11 712,28 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 6. Před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení, když nadále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení v celkové výši 3 406,69 Kč (součet kapitalizovaného úroku z prodlení ze všech tří smluv). Původně se domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 3 559,65 Kč (483,43 Kč + 1 009,65 Kč + 2 066,57 Kč), což po odečtení nově požadované výše 3 406,69 Kč představuje zpětvzetí ohledně částky 152,96 Kč nikoliv ohledně částky 152,74 Kč, jak uvedla žalobkyně v podání ze dne [datum]. V souladu s obsahem tohoto podání, soud řízení zastavil ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení v souhrnné výši 152,96 Kč, aniž by zjišťoval stanovisko žalované, neboť žaloba byla vzata zpět před jednáním ve věci (§ 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř.). 7. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel, a že jí obchodní korporace [právnická osoba] žalované pohledávky postoupila (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčky, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v zákaznických kartách, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila. Poměry žalované tak právní předchůdce žalobkyně prověřoval třikrát během osmi měsíců. Žalovaná v listopadu 2017, únoru 2018 a červnu 2018 podle karet zákazníka předložila potvrzení o příjmu a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, podle nichž měla v listopadu 2017 příjem v celkové výši 13 900 Kč (čistý příjem 9 900 Kč a ostatní příjem 4 000 Kč) a další příjem domácnosti měl činit 17 000 Kč, v únoru 2018 činil čistý příjem žalované 9 900 Kč a další čistý příjem domácnosti 22 000 Kč, celkem tedy 31 900 Kč a v červnu 2018 činil čistý příjem žalované 9 900 Kč a ostatní příjem 6 000 Kč) a další čistý příjem domácnosti měl činit 26 000 Kč. Její odhadované výdaje byly v listopadu 2017 2 000 Kč měsíčně, v únoru 2018 3 000 Kč a v červnu 2018 6 000 Kč měsíčně. Ve všech třech případech dle karet zákazníka nesplácela žalovaná žádné splátky. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly uvedeny ani žádné listiny, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalované a posoudit míru jejího zadlužení. 9. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 15. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 16. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 17. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 18. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně po