36 C 438/2017-834 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se domáhal náhrady újmy vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl dne [datum], kdy se mu při výstupu na kontejner smekl na mokré a namrzlé střeše kontejneru žebřík a spadl z výšky na zem. Úraz utrpěl během nakládky kontejnerů, když podle praxe zaběhnuté u žalované vystupoval na kontejner, aby ho uvázal. Při pádu si poranil míchu, je od kolenou dolů ochrnutý a odkázaný na invalidní vozík. Není schopen vyměšování jinak než cévkováním, není schopen erekce a ejakulace a následkem vykloubení levého ramene má zhoršenu jeho pohyblivost. V souvislosti s popsaným úrazem uplatnil nároky popsané níže. 2. Žalovaná svou odpovědnost za pracovní úraz zcela odmítla s tím, že žalobce neměl na kontejneru, ze kterého spadl, co dělat. Žádný pokyn vázat kontejnery nedostal a kontejner, na který vystupoval po žebříku, se ani nakládat neměl. Na kontejner lezl po žebříku bez ochranných pracovních prostředků (přilba, pracovní oděv a pracovní obuv) a nerespektoval pracovní postup při vázání břemen, s nímž byl v den nástupu do práce seznámen. Neměl správně vázat kontejner ze střechy ale ze země, žebřík mu měl přidržovat jiný zaměstnanec a měl ho současně zapřít proti vlně. 3. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce byl v den úrazu zaměstnancem žalované. Od [datum] u ní pracoval jako vazač, jehož pracovní povinností mimo jiné bylo vázat kontejnery při nakládce. 4. Ani úrazový děj nebyl mezi účastníky sporný. Žalobce spadl při výstupu na kontejner postavený na jiném kontejneru (v patře). Na kontejner vystupoval po žebříku ze střechy kontejneru stojícího přes uličku za ním. Žebřík měl postavený na střeše kontejneru z vlněného plechu, nikdo mu ho nepřidržoval, ani nebyl zapřený proti vlně, proto se smekl a žalobce spadl na zem. 5. Spor byl mezi účastníky o to, zda žalobce popsaným jednáním zaviněně porušil právní či ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dle § 367 odst. 1 písm. a) či odst. 2 písm. a) z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném v době úrazu, či zda jednal lehkomyslně ve smyslu § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a jsou tedy dány předpoklady alespoň pro částečné zproštění žalované odpovědnosti za žalobcův pracovní úraz. 6. V projednávané věci soud aplikoval z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen zákoník práce), tj. ve znění účinném v den pracovního úrazu a před nabytím účinnosti zákona č. 205/2015 Sb. <i>7. Dle § 366 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.</i> <i>8. Dle § 366 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.</i> <i>9. Dle § 367 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.</i> <i>10. Dle § 367 odst. 2, 3 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla</i> <i>a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody,</i> b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. <i>Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen uhradit zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody.</i> <i>11. Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.</i> <b>K námitce žalované, že žalobce nedostal pokyn k nakládce kontejneru, na který vystupoval</b> 12. Mezi účastníky bylo nesporné, že nadřízeným žalobce byl [jméno] [příjmení]. Ten ve své výpovědi uvedl, že řekl žalobci, aby přišel [datum] do práce až na nakládku kontejnerů. Hodinu nástupu mu upřesnil ráno po telefonu. Spor účastníků o přesnou hodinu nástupu do práce byl v pro rozhodnutí ve věci bezpředmětný. Podstatné bylo, zda žalobce v době pádu konal práci, tj. činnost v zájmu žalované. Podle obou dotčených osob - žalobce a [jméno] [příjmení] - se žalobce měl dostavit na nakládku kontejnerů a podle ostatních účastníků nakládky ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) se také na nakládku včas dostavil a nakládal. Podle záznamu o úrazu žalobce spadl z žebříku ve 13:40 hod v době, kdy podle [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] probíhala nakládka kontejnerů. I jeřábník [příjmení] [příjmení], na jehož výpověď ve správním řízení se žalovaná odvolávala, u soudu uvedl, že měl připravený jeřáb k nakládce (zapatkováno), byl s vazači domluvený, který kontejner se bude nakládat, a byl připraven i kamión, na který se měly kontejnery nakládat. 13. Všichni účastníci nakládky – žalobce, [jméno] [příjmení] (vazači) a jeřábník [příjmení] [příjmení] – potvrdili, že v den úrazu, stejně jako obvykle, měli od [jméno] [příjmení] seznam kontejnerů, podle kterého měli nakládat a v němž byly určeny dvojice kontejnerů nakládané společně na jedno auto. [příjmení] [příjmení] uvedl, že pokud byly kontejnery exportovány do zahraničí a musely být procleny, což byl projednávaný případ, bylo předem stanoveno, na které auto naložit které dvojice kontejnerů. [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že [datum] připravil seznam kontejnerů určených k nakládce a odjel na úřad. Mezinárodní nákladní list vydávala v den úrazu řidičům po ukončení nakládky [jméno] [příjmení], která uvedla, že čísla kontejnerů, které se měly naložit na konkrétní auto, určil [jméno] [příjmení], a buď je vyplnil do nákladního listu, nebo je do nákladního listu opsala ona z jím vystaveného rozpisu. Slyšený řidič kamiónu [jméno] [příjmení] též potvrdil, že mu před nakládkou na dispečinku sdělili čísla kontejnerů, které poveze. Z uvedeného je zřejmé, že [jméno] [příjmení] dne [datum] nejpozději před 10:00 hod, kdy odjel na úřad, určil, které kontejnery na které auto budou naloženy, a podle tohoto seznamu vazači a jeřábník při nakládce postupovali. 14. Z náčrtu místa úrazu vyhotoveného Policií ČR při ohledání místa úrazu vyplývá, že žalobce po pádu ležel mezi kontejnery [číslo] a [číslo] (koncové čtyřčíslí číselného označení kontejneru) a na střeše kontejneru [číslo] ležel žebřík, který žalobci sklouzl při výstupu. Uvedené znamená, že žalobce ze střechy kontejneru [číslo] vystupoval na kontejner [číslo]. Na místě nakládky stál dle náčrtu místa úrazu kamión [registrační značka], přičemž na kamión [registrační značka] se měly dle mezinárodního nákladního listu CMR [číslo] naložit kontejnery [číslo] a [číslo] (rozpor v registračních značkách kamiónu na náčrtu a na CMR [číslo] je jen chyba v psaní na náčrtu, protože žádná jiná [registrační značka] vozidel uvedených na ostatních CMR registrační značce uvedené v náčrtu neodpovídá). Řidičem vozidla [anonymizováno] [číslo] byl [jméno] [příjmení] (viz objednávka tohoto vozidla), který v den úrazu žalobce uvedl Policii ČR, že měl právě začít nakládat (viz úřední záznam sepsaný Policií ČR dne [datum]). Žalobce tedy v okamžiku pádu vystupoval na kontejner [číslo], který se měl právě nakládat na kamión řízený [jméno] [příjmení]. 15. [příjmení] [příjmení] uvedl, že si s vazači před pádem žalobce ukázali, co nakládají, vyvrátil tak tvrzení žalované, že žalobce neměl pokyn k vázání břemene a už vůbec ne kontejneru [číslo], protože ten se neměl v danou chvíli nakládat. Odvolávala se přitom na náčrt místa úrazu, na němž jsou ramena jeřábu svěšena nad jiným kontejnerem, a na pořadí mezinárodních nákladních listů vystavených k přepravě ten den nakládaných kontejnerů, podle nichž měl být kontejner [číslo] naložen až na šesté vozidlo v pořadí. 16. Všichni zúčastnění na nakládce - oba vazači (žalobce a [jméno] [příjmení]), jeřábník [příjmení] [příjmení] i řidič vozidla [registrační značka] [jméno] [příjmení] – potvrdili připravenou nakládku kontejnerů na přistavené vozidlo [anonymizováno] [číslo], které podle mezinárodního nákladního listu mělo vézt kontejnery [číslo] a [číslo]. [příjmení] žalobce na