46 C 327/2020-68 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou podanou dne 8. 9. 2020, ve znění doplnění ze dne 27. 11. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 61 909 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 61 909 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím internetu dne 19. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 61 909 Kč, který měl být splacen nejpozději 29. 1. 2020, avšak žalovaný ničeho nevrátil i přes zaslanou upomínku ze dne 9. 3. 2020. 2. V podání ze dne 27. 11. 2020 žalobkyně uvedla, že žalovaný měl celkově čerpat na úvěr částku 68 000 Kč, poplatky za výběr činily 6 493,75 Kč, úroky činily 44 493,56 Kč, účelně vynaložené náklady činily 500 Kč, žalovaný na dluh celkově uhradil 57 831,79 Kč, takže mu zbývá uhradit 61 655,52 Kč. S ohledem na uvedené vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky převyšující částku 61 655,52 Kč a co do úroku z prodlení z částky převyšující částku 46 058,89 Kč. S ohledem na uvedené soud řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k zastavení řízení došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Žalobkyně tvrdila, že dne 19. 7. 2018 uzavřeli Společnost a žalovaný prostřednictvím internetu smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému jistinu úvěru v celkové výši 68 000 Kč, avšak uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru dovodit nešlo. Žalobkyně sice soudu předložila listinu nazvanou„ Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 3. 4. 2018“ a„ Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 19. 7. 2018“, jakož i další dokumenty, („ Platební informace“ na č. l. 16,„ Loan application info“ na č. l. 17,„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“ na č. l. 18 – 19 a„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“ na č. l. 20 – 21,„ obchodní podmínky“ na č. l. 22 – 26 a„ obchodní podmínky“ na č. l. 27 – 31), avšak z žádného z těchto dokumentů nelze seznat shodnou vůli obou stran, být vázány smlouvou o úvěru. Z dokazování dále vyplynulo, že Společnost poskytla na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, dne 27. 9. 2019 částku 6 000 Kč (viz zpráva Moneta Money Bank na č.l. 50 – 51 + ISAS, což koresponduje platebním informacím na č. l. 16), tvrzené čerpání úvěru co do částky 62 000 Kč se prokázat nepodařilo, když žalobkyně nebyla schopna specifikovat, kdy a jakým způsobem čerpání mělo proběhnout. 5. Usnesením ze dne 4. 12. 2020, č. j. 46 C 327/2020-55, vyzval soud žalobkyni, aby doplnila tvrzení a navrhla patřičné důkazy, mj. že mezi Společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, když z dosud předložených důkazů uzavření smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byla ověřena identifikace žalovaného jako osoby, s níž Společnost uzavřela tvrzenou smlouvu, jakým způsobem Společnost ověřila úvěruschopnost žalovaného a že žalovaný revolvingový úvěr čerpal. Na výzvu soudu žalobkyně adekvátně nereagovala a požadované důkazní návrhy neučinila. Soudu tak nezbylo po provedeném dokazování u jednání konaného dne 7. 1. 2021 učinit závěr, že žalobkyně neunesla svá břemena tvrzení a důkazní, pročež soud v rámci právního hodnocení vyšel ze skutečnosti, že k uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru dne 19. 7. 2018 nedošlo, stejně tak, že žalovanému Společnost poskytnula pouze částku 6 000 Kč. 6. Žalovaný uhradil na dluh celkově částku 57 831,79 Kč, kdy přesná data úhrady jsou patrná z přehledu na č. l. 58 (viz přehled příchozích plateb klienta na č. l. 58 a finanční přehled pohledávky klienta na č. l. 59). 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 Smlouvy; v příloze byla uvedena pohledávka Společnosti za žalovaným ve výši 61 655,52 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. přílohy na č. l. 32). Dopisem ze dne 9. 3. 2020, který tvořil přílohu výzvy k úhradě žalobkyně, Společnost žalovanému sdělila postoupení pohledávky v celkové výši 61 655,52 Kč na žalovaného (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2020). Dne 9. 3. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k uhrazení dlužné částky 61 655,52 Kč do 3 dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku). Žalovaný ničeho na výzvu neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Společnost dopisem ze dne 9. 3. 2020 oznámila žalovanému, že postoupila pohledávku na žalobkyni, čímž postoupení pohledávky nabylo vůči žalovanému účinků. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 14. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud shledal, že v projednávané věci nebylo prokázáno uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně sice předložila soudu listinu nazvanou„ Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 3. 4. 2018“ a„ Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 19. 7. 2018“, jakož i další listiny, avšak z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný kdy měl vyjádřit souhlas s tvrzenou smlouvou o úvěru. S ohledem na uvedené soud nemohl učinit závěr o platném vzniku úvěrového právního vztahu, což má za následek, že nelze žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by se v úvěrovém právním vztahu zakládalo. 15. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky pouze ve výši 6 000 Kč (nikoliv ve výši 68 000 Kč, jak tvrdila žalobkyně) na účet žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je nicméně třeba v souladu se zásadou iura novit curia posoudit právní poměr mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovaným jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel na svůj účet částku 6 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Oč se tedy žalovaný obohatil, tj. o částku 6 000 Kč, je povinen Společnosti, resp. po postoupení pohledávky žalobkyni vrátit. Z dokazování nicméně vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s „ úvěrem“ měl Společnosti vyplatit částku 57 831,79 Kč, z čehož vyplývá, že žalovaný dlužnou částku 6 000 Kč včetně případného příslušenství nepochybně uhradil a ani z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni ničeho nedluží. 16.