19 C 2/2022-27 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce listopad 2019 až prosinec 2020 v celkové výši 1 889,22 Kč (1 x 134,25 Kč + 13 x 135 Kč) a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaných ke dni 27. 10. 2021 částkou 238,45 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listin soud skutkově uzavřel, že žalovaná byla pro nečinnost k výzvě žalobkyně k přihlášení poplatníka ze dne 6. 4. 2018, kterou si osobně převzala dne 11. 4. 2018, zařazena do evidence plátců televizního poplatku v červenci 2018 (viz výzva k přihlášení poplatníka ČT ze dne 6. 4. 2019 s dodejkou, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, potvrzení ČT, dopis ČT ze dne 30. 7. 2018 a potvrzení o přihlášení poplatníka ze dne 16. 9. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě uvedených dlužných televizních poplatků za období 11/ 2019 až 12/ 2020 dopisem ze dne 8. 3. 2021, který byl uložen žalované k vyzvednutí si dne 14. 12. 2018, a dopisem ze dne 18. 5. 2021, který byl žalované uložen k vyzvednutí si dne 10. 3. 2021 8. 2. 2019, a také dopisem ze dne 21. 3. 2019, který byl žalované uložen k vyzvednutí si dne 21. 5. 2021 (viz cit. dopisy a dodejky k nim). 5. Právně soud věc posoudil podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“). <i>6. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.</i> <i>7. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.</i> <i>8. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> <i>9. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby.</i> <i>10. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>11. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procesních bodů.</i> 15. Žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku v měsíci červenci 2018 dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. Žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost platit žalobkyni jako provozovateli vysílání televizní poplatek vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, a to za měsíce listopad 2019 až prosinec 2020 (1 x 134,22 Kč + 13 x 135 Kč) podle § 5 odst. 1, § 6 a § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 348/2005 Sb. Tuto svou povinnost nesplnila žalovaná ani k výzvě žalobkyně ve stanovené přiměřené lhůtě, resp. v řízení netvrdila a neprokázala opak, ač ji v tomto směru v řízení tížilo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.), pročež žalobkyni vzniklo právo domáhat se na žalované zaplacení televizních poplatků za uvedená období včetně úroku z prodlení u soudu podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Nezaplacením dlužných částek v zákonné lhůtě se žalovaná dostala dnem následujícím po jejich splatnosti - 16. dne v příslušném měsíci, za nějž nezaplatila televizní poplatek, do prodlení se zaplacením poplatku podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. a § 1968 věty první občanského zákoníku. Žalobkyni tak vzniklo právo domáhat se na žalované též příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) - zákonného úroku z prodlení od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve spojení s § 1970 občanského zákoníku a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. Žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek á 135 Kč od 16. dne následujícího měsíce jen do 27. 10. 2021. 16. Při závěrech učiněných shora pak soud žalobě zcela vyhověl, a to při vázanosti žalobním návrhem podle § 153 odst. 2 o. s. ř. (výrok I. rozsudku). 17. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tedy má právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci šlo o typově jednoduchou formulářovou žalobu mající administrativní charakter, přičemž žalobkyně disponuje svým vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje. Činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla žalobkyně zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby jí tyto náklady hradil. V tomto směru soud postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobkyně advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobkyni v rámci rovného přístupu k účastníkům jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (předžalobní výzva k plnění a žaloba). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 600 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II. rozsudku). 18. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní, když podmínky pro stanovení lhůty jiné, soud v daném případě neshledal.