19 C 72/2022-36 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 31. 1. 2020 distančním způsobem. Pohledávka představuje jistinu ve výši 4 000 Kč, úrok ve výši 920 Kč, paušální náhradu nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 824 Kč. Z žalované jistiny žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, a to za období od 2. 3. 2020 do 1. 6. 2021 kapitalizovaný na částku 499,73 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za období od 15. 6. 2021 do zaplacení. 3. Podáním ze dne 22. 3. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 070 Kč představující kapitalizovaný úrok a paušální náhradu nákladů za upomínání a dále ohledně částky 1 824 Kč přestavující smluvní pokutu. Soud proto na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil (výrok I.). Přitom podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Předmětem sporu tak zůstala jistina ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 499,73 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu o úvěru [číslo] nepodepsané obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ smlouva“). Podle smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 4 000 Kč splatný do 1. 3. 2020. V článku 1.1 obchodních podmínek jsou upraveny podmínky uzavření smlouvy. Při uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem je okamžikem uzavření splnění poslední z následujících podmínek: i) generování návrhu smlouvy věřitelem, ii) přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a iii) provedení verifikační platby. V obchodních podmínkách je dále vysvětlen pojem verifikační platba, která znamená převod částky ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu klienta na bankovní účet věřitele, identifikované příslušným variabilním symbolem dle článku 3.7 těchto obchodních podmínek. Dle článku 3.7 obchodních podmínek se jakákoliv částka splatná podle smlouvy věřiteli považuje za zaplacenou připsáním na účet věřitele, pokud byla klientem řádně identifikována uvedením variabilního symbolu, který je uveden ve smlouvě (viz smlouva o úvěru [číslo]). 6. Dne 31. 1. 2020 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána částka 4 000 Kč (viz sdělení [právnická osoba]). 7. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupila žalobkyni (viz dohoda o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, příloha – specifikace postoupené pohledávky, potvrzení o přijetí platby, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). 8. Žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách jejího právního předchůdce byly vyplněny jeho registrační údaje. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Žalobkyně k prokázání procesu sjednávání smlouvy o úvěru uvedla, že žalovaný vyplnil registrační formulář, jehož součástí bylo číslo občanského průkazu, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno, čímž dokončil žádost o úvěr. Právní předchůdce následně žádost o úvěr schválil a žalovanému poskytl částku ve výši 4 000 Kč na účet, z něhož odeslal verifikační platbu. Tvrzení, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal a zasláním verifikační platby odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila, však žalobkyně neprokázala. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru a že ji projevil skutečně žalovaný. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají – úrok, paušální náhrada výdajů spojených s upomínáním a smluvní pokuta. Žalobkyně však ohledně těchto nároků vzala žalobu zpět (viz bod 3). 9. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému na jeho účet částku 4 000 Kč, na jejíž vrácení měla žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (ustanovení § 2991 o. z). Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 4 000 Kč. 10. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. 11. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 9. 12. 2021 výzvou před podáním žaloby odeslanou dne 11. 11. 2021 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021, podací arch). Podle § 573 o. z. byla výzva žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 11. 2021. Splatnost bezdůvodného obohacení tedy nastala dne 9. 12. 2021 a počínaje dnem 10. 12. 2021 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu 2. 3. 2020 do 1. 6. 2021 kapitalizovaného na částku 499,73 Kč, a dále za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení až od 10. 12. 2021, soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení pouze za dobu od 10. 12. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,5 % ročně, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 6 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 7 717,03 Kč (zahrnující jistinu, kapitalizovaný úrok, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 4 108,99 Kč (zahrnující jistinu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) 53 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 47 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 6 % (53 % úspěch - 47 % neúspěch = 6 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a 21 % DPH ve výši 168 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 82,10 Kč (6 % z 1 368 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 13. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.