26 C 9/2022-38 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 240 Kč představující neuhrazené televizní poplatky za měsíce listopad [rok] až prosinec 2020, tedy 24 x 135 Kč. Žalobkyně žádala přiznat též úroky z prodlení z jednotlivých plateb, které kapitalizovala od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne podání žaloby, tj. do [datum], ve výši 544,40 Kč. 3. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., když soud shledal, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná dne [datum] splnila svou povinnost přihlásit se jako držitel televizního přijímače k platbě televizních poplatků. Televizní přijímač nebyl dosud odhlášen (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpis z evidence České televize). Dle přehledu neuhrazených předpisů nebyly uhrazeny platby ve výši 135 Kč za měsíce říjen 2016 až prosinec 2020 ([jméno] přehled nezaplacených předpisů, dodejka). Výzvou ze dne [datum] vyzvala Česká pošta, s. p., jakožto pověřenec žalobkyně, žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků a úroku z prodlení (výzva České pošty s. p. ze dne [datum], dodejka). 5. Po právním hodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně je provozovatelem vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Žalovaná se na základě přihlášky z [datum] stala poplatníkem koncesionářských poplatků podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Povinnost platit tyto poplatky ve výši 135 Kč měsíčně dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. vznikla žalované, neboť je držitelkou televizního přijímače. Žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužných koncesionářských poplatků ve výši 3 240 Kč spolu s úrokem z prodlení vyzvána upomínkou ze dne [datum] a ze dne [datum] v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. 6. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ve lhůtě stanovené splatnosti, ocitla se vždy ode dne následujícího v prodlení a žalobkyni tak kromě jistiny vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to vždy od prvního dne prodlení žalované se zaplacením (každý 16. den v kalendářním měsíci) do vyhotovení žaloby žalobkyní, tj. do [datum], a to podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve spojení s § 1958 odst. 1, § 1968 větou první, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně žádala přiznat pouze úroky z prodlení v kapitalizované výši 544,40 Kč; stanovené vždy od 16. dne v příslušném kalendářním měsíci, ve kterém byla žalovaná v prodlení s každou jednotlivou platnou televizního poplatku, do dne podání žaloby, což je méně, než na kolik má žalobkyně nárok. 7. Soud proto vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o. s. ř. zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky 3 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 544,40 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobkyni jako účelně vynaložené přiznal náklady řízení ve výši 400 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. Náklady řízení, které souvisely se zastoupením žalobkyně advokátem a které žalobkyně uplatňovala podle vyhl. č. 177/1996 Sb., soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, žalobkyni nepřiznal, neboť nejde o náklady řízení, které by byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (k tomu blíže viz odůvodnění citovaného nálezu). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.