28 C 13/2022-24 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] představující neuhrazené televizní poplatky ve výši [částka] za měsíce prosinec 2018 až prosinec 2020 s úrokem z prodlení kapitalizovaným od 16. dne každého měsíce do [datum] ve výši [částka]. 3. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř., když soud shledal, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovanému byla zaslána dne [datum] výzva k přihlášení poplatníka České televize s upozorněním na to, že pokud do 30 dnů od doručení výzvy neoznámí písemným čestným prohlášením opak, považuje se za poplatníka televizního poplatku, o čemž bude písemně vyrozuměn (výzva k přihlášení poplatníka České televize ze dne [datum]). Sdělením ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že byl zařazen do evidence plátců televizního poplatku, a byl mu předepsán první poplatek ve výši [částka] za srpen 2018 (sdělení ze dne [datum]). Žalovaný tak byl přihlášen jako držitel televizního přijímače k platbě televizních poplatků v měsíci červenci 2018 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný neuhradil televizní poplatky ve výši [částka] za měsíce prosinec 2018 až prosinec 2020 (přehled neuhrazených předpisů). Výzvou ze dne [datum] vyzvala Česká pošta, s. p., jakožto pověřenec žalobkyně, žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků a úroku z prodlení (výzva České pošty s. p, poštovní obálka). 5. Při právním hodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně je provozovatelem vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Žalovaný se stal jako držitel televizního přijímače poplatníkem koncesionářských poplatků, a to marným uplynutím lhůty 30 dnů ode dne doručení výzvy k přihlášení poplatníka České televize, a to v souladu s § 3 odst. 2, odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve výši [částka] měsíčně dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. V souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných koncesionářských poplatků ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení naposledy upomínkou ze dne [datum]. 6. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ve lhůtě stanovené splatnosti, ocitl se vždy ode dne následujícího v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žádala přiznat úroky z prodlení z jednotlivých plateb, které kapitalizovala od 16. dne každého měsíce do [datum] ve výši [částka]. 7. Soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud při tomto rozhodování postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu a dospěl k závěru, že pokud agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/14). 9. Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepostupoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť toto řízení se nijak neodlišuje po právní či skutkové stránce od řady jiných řízení, které žalobkyně u zdejšího soudu vede či vedla, a zastoupení advokátem v tomto řízení proto není účelné. Žalobkyně má proto nárok na paušální náhradu nákladů řízení dle vyhl. 245/2015 Sb. (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13). 10. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]; paušální náhrady za 2 úkony po [částka] (výzva k plnění, žaloba) dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. Náklady řízení ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.