28 C 254/2022-18 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 302 Kč představující neuhrazené televizní poplatky za měsíc červenec 2020 v poměrné výši 87 Kč a televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíce srpen 2020 až listopad 2020 a za měsíce květen 2021 až září 2021, tj. 1 x 87 Kč a 9 x 135 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným od 16. dne každého měsíce do [datum] ve výši 160,36 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. 3. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný splnil svou povinnost přihlásit se jako držitel televizního přijímače k platbě televizních poplatků v měsíci dubnu 2004 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný neuhradil televizní poplatek v poměrné výši 87 Kč za měsíc červenec 2020 a televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíce srpen 2020 až listopad 2020 a za měsíce květen 2021 až září 2021 (přehled neuhrazených předpisů). Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 1 302 Kč a nákladů za upomínku ve výši 63 Kč, tj celkem 1 365 Kč do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (výzva ze dne [datum], poštovní obálka). 5. Při právním hodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně je provozovatelem vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Žalovaný se stal jako držitel televizního přijímače poplatníkem koncesionářských poplatků na základě přihlášky z měsíce dubna 2004 dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve výši 135 Kč měsíčně dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. Žalovaný své povinnosti nedostál, když neuhradil televizní poplatky za měsíc červenec 2020 v poměrné výš 87 Kč a televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíce srpen 2020 až listopad 2020 a za měsíce květen 2021 až září 2021 v celkové výši 1 302 Kč, tj. 87 Kč + 9 x 135 Kč. V souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných koncesionářských poplatků ve výši 1 302 Kč naposledy upomínkou ze dne [datum]. 6. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ve lhůtě stanovené splatnosti, ocitl se vždy ode dne následujícího v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žádala přiznat úroky z prodlení z jednotlivých plateb, které kapitalizovala od 16. dne každého měsíce do [datum] ve výši 160,36 Kč. 7. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně nehradil televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky a současně si naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 63 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] toliko částku 63 Kč, kterou soud při shledání důvodnosti co do základu i výše žalobkyni přiznal. 8. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku 1 302 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 160,36 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud při tomto rozhodování postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu a dospěl k závěru, že pokud agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/14). 10. Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepostupoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť toto řízení se nijak neodlišuje po právní či skutkové stránce od řady jiných řízení, které žalobkyně u zdejšího soudu vede či vedla, a zastoupení advokátem v tomto řízení proto není účelné. Žalobkyně má proto nárok na paušální náhradu nákladů řízení dle vyhl. 245/2015 Sb. (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13). 11. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč; paušální náhrady za 2 úkony po 100 Kč (výzva k plnění, žaloba) dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. Náklady řízení ve výši 600 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.