28 C 268/2022-22 — Okresní soud ve Zlíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 180 Kč představující neuhrazené televizní poplatky ve výši 20 Kč za měsíc listopad 2020 a ve výši 135 Kč za měsíce prosinec 2020 až březen 2022, tj. 16 x 135 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným od 16. dne každého měsíce do [datum] ve výši 184,61 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 135 Kč představující poplatek ve výši 135 Kč, který žalovaný uhradil po podání žaloby dne [datum]. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil. Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 3. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný splnil svou povinnost přihlásit se jako držitel televizního přijímače k platbě televizních poplatků v měsíci říjnu 2005 (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný neuhradil televizní poplatky v poměrné výši 20 Kč za měsíc listopad 2020 a ve výši 135 Kč za měsíce prosinec 2020 až březen 2022, tj. 16 x 135 Kč (přehled neuhrazených předpisů). Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 2 180 Kč a nákladů za upomínku ve výši 63 Kč, tj celkem 2 243 Kč do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (výzva ze dne [datum], poštovní obálka). 5. Při právním hodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně je provozovatelem vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Žalovaný se stal jako držitel televizního přijímače poplatníkem koncesionářských poplatků na základě přihlášky z měsíce října 2005 dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve výši 135 Kč měsíčně dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. Žalovaný své povinnosti nedostál, když neuhradil televizní poplatky v poměrné výši 20 Kč za měsíc listopad 2020 za měsíce prosinec 2020 až březen 2022 ve výši 2 160 Kč tj. 16 x 135 Kč, v celkové výši 2 180 Kč. Dne [datum] žalovaný uhradil částku 135 Kč, nadále tak dluží částku 2 045 Kč. V souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných koncesionářských poplatků naposledy upomínkou ze dne [datum]. 6. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ve lhůtě stanovené splatnosti, ocitl se vždy ode dne následujícího v prodlení a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žádala přiznat úroky z prodlení z jednotlivých plateb, které kapitalizovala od 16. dne každého měsíce do [datum] ve výši 184,61 Kč. 7. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně nehradil televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky a současně si naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 63 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] toliko částku 63 Kč, kterou soud při shledání důvodnosti co do základu i výše žalobkyni přiznal. 8. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku 2 045 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 184,61 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Soud při tomto rozhodování postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu a dospěl k závěru, že pokud agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/14). 10. Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepostupoval dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť toto řízení se nijak neodlišuje po právní či skutkové stránce od řady jiných řízení, které žalobkyně u zdejšího soudu vede či vedla, a zastoupení advokátem v tomto řízení proto není účelné. Žalobkyně má proto nárok na paušální náhradu nákladů řízení dle vyhl. 245/2015 Sb. (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč; paušální náhrady za 3 úkony po 100 Kč (výzva k plnění, žaloba, zpětvzetí žaloby) dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. 11. Náklady řízení ve výši 700 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.