35 C 373/2017-365 — Okresní soud ve Zlíně

1 Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu dne 27. 10. 2017 jako dědička (na základě usnesení [název soudu] ze dne 29.12.2005, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) po oprávněné osobě dle restitučních předpisů panu [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém dne [datum], domáhala určení, že náhrada za pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec], které nebyly oprávněné osobě vydány v rámci restitučních předpisů, má být stanovena jako za pozemky určené pro stavbu, když požadovala určení náhrady za jeho nevydání ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 14 770 Kč, ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 18 900 Kč, ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 235 200 Kč a ve vztahu k pozemku p. [číslo] ve výši 44 846,20 Kč. V podstatných skutečnostech dovozovala, že: pozemek p. [číslo] byl ke dni jeho vykoupení 14. 3. 1969 pozemkem stavebním, za tímto účelem byl vykupován a tato skutečnost je přímo konstatována v listinách, které se tohoto převodu týkají; pozemky p. [číslo] p. [číslo] byly odevzdány do vlastnictví státu na základě nabídky daru ze dne 15. 7. 1965 a byly po jejich převzetí státem předány do trvalého užívání JZD [obec], přičemž byly určeny k výstavbě pro potřeby JZD [obec], k níž začalo docházet již v 60. letech minulého století, když v roce 1965, tedy v době, kdy pozemky byly odevzdány státu, již byl areál JZD [obec] zastavěn hospodářskými budovami; pozemek p. [číslo] byl po jeho odevzdání státu, k němuž došlo na základě nabídky daru ze dne 15. 7. 1965, předán do správy ONV [anonymizováno], přičemž podle hospodářské smlouvy ze dne [datum] tento pozemek přešel na Městský národní výbor [obec] za účelem výstavby rodinných domů. Žalobkyně dovozuje, že za tím účelem byl pozemek vykupován, když tato skutečnost se podává z listin týkajících se tohoto pozemku. Ve vztahu k předmětným pozemkům jejich původní vlastník [jméno] [příjmení] uplatnil restituční nárok, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5. 3. 1997, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], podle kterého se shora citované pozemky nevydávají do vlastnictví panu [jméno] [příjmení] jako osobě oprávněné a přiznává se mu nárok na bezúplatný převod do vlastnictví jiných pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako byly pozemky původní, popř. nárok na náhradu dle § 16 zákona o půdě. Výše náhrady za nevydané pozemky byla stanovena znaleckým posudkem vypracovaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], [číslo] jako za ornou půdu či louku. Žalobkyně má za to, že by náhrada za nevydané pozemky měla být stanovena částkou 70 Kč za 1 m2 dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. platné ke dni 24. 6. 1991 jako za pozemky určené ke stavbě, když za tímto účelem byly od oprávněné osoby vykoupeny či odebrány. 2 Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5. 3. 1997, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], v němž byla stanovena výše restitučního nároku, s nímž žalobkyně nesouhlasí, nebylo předmětem soudního přezkumu. Výši restitučního nároku, která tímto rozhodnutím byla stanovena, žalobkyně ani její právní předchůdce dlouhodobě nerozporovali. Výše náhrady byla stanovena v souladu s platným cenovým předpisem, konkrétně s ust. § 14 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Ze správního rozhodnutí neplyne, že by pozemky odňaté právnímu předchůdci žalobkyně byly před odnětím vlastnického práva určeny k zastavění a na základě jakých podkladů. Z rozhodnutí pozemkového úřadu nelze zjistit ani datum a způsob odnětí vlastnického práva k pozemkům, a to až na část pozemku p. [číslo] o výměře 64 m2, u kterého se uvádí, že přešla na stát na základě kupní smlouvy ze dne 14. 9. 1970. Žalovaný zajistil dokument, kterým [jméno] [příjmení] ty nemovitosti pozbyl je to nabídka předání nemovitostí z [datum] a následně doklad o odevzdání těchto nemovitostí z 29. 9. 1965 – předání z finančního odboru ONV [anonymizováno] do užívání JZD ve [obec] pro účely zemědělské výroby. Tyto dokumenty dle názoru žalovaného prokazují, že v době odnětí se jednalo o pozemky zemědělské a že je-li výše restitučního nároku stanovena jako za pozemky zemědělské, je stanovena správně. Účelem zákona o půdě je zmírnění, nikoli úplná náprava některých – nikoli všech, majetkových křivd. Nelze zhojit všechny křivdy, k nimž v době nesvobody došlo. Základní újma oprávněné osobě byla způsobena tím, že přišla o možnost zemědělského hospodaření na zemědělské půdě, proto oprávněné osobě náleží náhrada jako za zemědělské pozemky, která podle názoru žalované byla citovaným správním rozhodnutím stanovena správně. 3 Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 16. 10. 2018, č.j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta, když soud vyhodnotil námitku promlčení vznesenou žalovaným jako důvodnou. Počátek běhu promlčecí doby odvinul od data právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu, v návaznosti na které bylo vyhotoveno ocenění pozemků - [číslo] vypracovaným dne 17. 5. 1997 jako podklad pro určení výše nároku oprávněné osoby [jméno] [příjmení]. Vyhodnotil, že sice nebylo zřejmé, zda a kdy se toto ocenění pozemků dostalo do dispozice [jméno] [příjmení] jako osoby oprávněné k vydání náhrady za nevydané pozemky, nicméně podle názoru soudu takové zjištění není pro řízení relevantní, když z § 16 odst. 3 zákona o půdě vyplývá, že oprávněná osoba má vyzvat k vydání náhrady nejpozději ve lhůtách uvedených v § 13, ale záviselo-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Správní rozhodnutí v daném případě nabylo právní moci dne 28. 4. 1997. Oprávněná osoba [jméno] [příjmení] mohl nejpozději do šesti měsíců od data 28. 4. 1997, tzn. do 28. 10. 1997, požádat o vydání náhrady, a náhrada se poskytne do šesti měsíců od doručení výzvy, tzn. nejpozději do 28. 4. 1998. Nejpozději k tomuto datu by oprávněná osoba mohla být seznámena s výší náhrady za nevydané pozemky, která jí byla přiznána správním orgánem, a uplatnit nárok na určení jiné výše náhrady, pokud s ní nesouhlasila. Takže nejpozději ode dne následujícího po dni 28. 4. 1998, tedy ode dne 29. 4. 1998 mohla začít plynout promlčecí doba k uplatnění nároku na jinou výši náhrady, než která oprávněné osobě přiznána pozemkovým úřadem. Tříletá promlčecí lhůta (ve smyslu § 101 občanského zákoníku) tak uplynula k datu 29. 4. 2000. I kdyby se posuzoval běh promlčecích lhůt pouze ve vztahu k žalobkyni, tak je nutno vyjít ze skutečnosti, že žalobkyně se vlastnicí tohoto majetkového nároku na vydání náhrady za nevydané pozemky stala k datu právní moci usnesení o dodatečném projednání dědictví po [jméno] [příjmení], tzn. k datu 7. 2. 2006, přičemž v tuto dobu byla výše tohoto majetkového nároku známa. Nejpozději ode dne následujícího, tedy ode dne 8. 2. 2006 by tak žalobkyni začala plynout tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku na určení jiné výše náhrady za nevydané pozemky, a tato lhůta by uplynula ke dni 8. 2. 2009. Žaloba o určení jiné výše nároku na náhradu za nevydané pozemky podaná dne 27. 10. 2017 tak vyhodnotil jako podanou po uplynutí všech nejzazších promlčecích lhůt, a protože se žalovaný námitky promlčení dovolal, není možno nárok žalobkyni přiznat 4 K odvolání žalobkyně [název soudu] usnesením ze dne 17. 10. 2019, č.j. [číslo jednací] napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu ve [obec] ze dne 5. 3. 1997 oprávněné osobě [jméno] [příjmení] nebyly předmětné pozemky vydány do vlastnictví, zároveň mu však byl přiznán ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě nárok na bezúplatný převod do vlastnictví jiných pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě jako byly původní, popřípadě nárok na náhradu dle § 16 zákona o půdě. Z výše uvedeného lze dovodit, že žalobkyně jako právní nástupkyně oprávněné osoby disponuje nárokem na poskytnutí jiného pozemku. K zániku práva oprávněné osoby na převod pozemku ve vlastnictví státu dochází ze zákona (§ 13 odst. 5 až 6 zákona o půdě, článek VI. zákona č. 253/2003 Sb.), ovšem pouze jde-li o právo náležející osobám, které je získaly postoupením. Pokud je žalobkyně dědičkou oprávněné osoby, pak její nárok nezanikl a nezanikl ani v důsledku tzv.„ restituční tečky“, neboť článek V. zákona č. 185/2016 Sb., kterým se měnil zákon o Státním pozemkovém úřadu a další zákony, byl zrušen nálezem Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 35/17. Z něj vyplývá, že stanovení data, po jehož uplynutí již oprávněné osoby nemohou požádat o bezúplatné převedení náhradního pozemku, by mohlo za určitých okolností představovat legitimní cíl – zájem na právní jistotě všech zúčastněných subjektů, což v daném případě není naplněno s ohledem na legitimní očekávání části oprávněných osob a došlo by k nepřípustnému zásahu do jimi nabytých práv. Ve vztahu k promlčení nároku na poskytnutí finanční náhrady za nevydané pozemky lze poukázat na závěry učiněné v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3381/2009, z nějž vyplý