36 C 22/2022-54 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovaným. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 8 000 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 14 033,48 Kč, poplatky ve výši 4 472,52 Kč, 23,72% p.a. úrok z jistiny 14 033,48 Kč od 2. 7. 2017 do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 8 210,90 Kč, 23,72% p.a. úrok z jistiny 14 033,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 764,62 Kč za dobu od 9. 7. 2017 do 6. 12. 2019 a 8,05% p.a. úrok z prodlení z jistiny 14 033,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a o oznámení postoupení pohledávky z téhož dne. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 18 550 Kč s odůvodněním, že žalovaný tuto částku žalobkyni po podání žaloby uhradil. Platbu žalobkyně započetla částkou 3 101,96 Kč na jistinu, částkou 4 472,52 Kč na poplatky, částkou 8 210,90 Kč na kapitalizovaný úrok a částkou 2 764,62 Kč na kapitalizovaný úrok z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 3. Žalovaný uvedl, že v souvislosti s poskytnutím zápůjčky nikdo nezjišťoval jeho příjem, výdaje ani jeho další dluhy, nedával nikomu výplatní lístky ani pracovní smlouvu. Po podání žaloby uhradil jistinu, ale úroky jsou pro něj likvidační a neuznává je. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací [právnická osoba] a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 15 000 Kč žalovanému předána (smlouva) a žalovaná pohledávka na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených smluv a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce do karty zákazníka. Podle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaný předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, z nichž bylo zjištěno, že byl zaměstnán za mzdu ve výši 29 658 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činily 12 500 Kč, a to 4 000 Kč za nájem/inkaso 7 000 Kč výdaje domácnosti a 1 500 Kč splátky úvěrů. Výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy a výdaje za nájem žalovaného ověřila. Pokud se týká dalších výdajů žalovaného, v kartě zákazníka ani nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalovaného bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny ani žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v uvedeném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek. 9. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 10. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 13. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 14. Jak bylo uvedeno v bodu 5 rozsudku, žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu, výplatní lístky a nájemní smlouvu, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného a výdaje na bydlení uvedené v kartě zákazníka. Současně v kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné doklady, z nichž by bylo možné ověřit žalovaným tvrzené ostatní výdaje. Žalovaný popřel, že se jeho poměry před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobkyně zabýval. Žalobkyně tak neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy řádně ověřena. 15. Pouhé vyplnění údajů do formuláře nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými