36 C 423/2021-93 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a. (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovanou. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěrová rámec až do výše 50 000 Kč, který mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr měsíční minimální splátkou. Jelikož nesplácela řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 24. 11. 2020 dlužnou částku zesplatnil. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 29 140,01 Kč a nesplacených poplatků ve výši 730,58 Kč. Dále žalobkyně žalovala na kapitalizovaném úroku 2 357,13 Kč za dobu od 21. 8. 2020 do 15. 3. 2021 a dále 22,56% p.a. úrok z jistiny 29 140,01 Kč za dobu od 16. 3. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 29 140,01 Kč za dobu od 16. 3. 2021 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] a. a o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] a. a žalobkyní. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedenou smlouvu uzavřel (návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum], souhlas s podmínkami smlouvy o vydání kreditní karty a protokol o převzetí kreditní karty ze dne [datum]), žalovaná na jejím základě vyčerpala částku v celkové výši 85 897,26 Kč a uhradila 115 573,23 Kč (souhrnný výpis z účtu kreditní karty, a že [právnická osoba] a.s. jako postupitel žalovanou pohledávku postoupila [právnická osoba] a.s. jako postupníkovi a ta následně žalobkyni (rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, podle kterého pobírala čistý měsíční příjem 30 000 Kč. Výdaje žalované uvedeny nebyly. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, bydlí ve vlastním domě/bytě, je podnikatelka s pracovní pozicí střední/vyšší manažerka a oborem činnosti obchod. Žalovaná v návrhu na uzavření smlouvy uvedla, že nemá žádné jiné měsíční splátky jiných úvěrů nebo leasingů. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Při hodnocení žalované byl porovnáván její deklarovaný příjem 30 000 Kč a odhadnuté výdaje na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdce žalobkyně z interních zdrojů zjistil, že žalovaná má již v době podání žádosti další závazky, ale výše příjmu po odečtení nákladů byla stále dostatečná. Listiny, z nichž by vyplýval příjem, výdaje a míra zadlužení žalované, žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila. 5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouvy, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byly mezi účastníky uzavřeny za účinnosti tohoto zákona. 6. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 8. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v uvedeném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli. 9. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. To, zda je reálné splacení dluhu je přitom výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, nebo nikoli. 11. Jak bylo uvedeno v bodu 4 rozsudku, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce ověřoval před uzavřením smlouvy o úvěru příjmy, výdaje a míru zadlužení žalované, neboť nepředložila důkaz o tom, že se její právní předchůdce úvěruschopností žalované vůbec zabýval. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaná sice uvedla čistý měsíční příjem 30 000 Kč, ale nebyly předloženy důkazy, z nichž by deklarovaný příjem vyplýval. Nadto v návrhu na uzavření smlouvy nejsou ani uvedeny výdaje žalované. Žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti žalované byl porovnáván příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. V jaké výši byly tyto výdaje odhadnuty, neuvedla. Současně neuvedla, v jaké výši byly zjištěny další závazky žalované. Žalobkyně tak neprokázala, že se její právní předchůdce úvěruschopností žalované zabýval. 12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí