46 C 270/2022-35 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 672 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši 21 672 Kč za dobu od [datum] do [datum], po kterou byl žalovaným provozován [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], [právnická osoba] (dále jen„ předmětné vozidlo“), bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. V registru silničních vozidel byl od [datum] do [datum] evidován jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla pan [příjmení] [příjmení] (viz sdělení Městského úřadu Otrokovice ze dne [datum], kopie technického průkazu). Dne [datum] si pan [příjmení] [příjmení] jako prodávající a žalovaný jako kupující ujednali kupní smlouvu o prodeji motorového vozidla, na jejímž základě převedl prodávající na žalovaného vlastnické právo k předmětnému vozidlu za částku 169 000 Kč (viz kupní smlouva). V období od [datum] do [datum] (252 dnů) nebylo pro předmětné vozidlo, které je nákladním vozidlem s hmotností do 3,5 t (viz kopie technického průkazu), sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla. Žalobkyně proto zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum] k úhradě částky 21 672 Kč, do 30 dnů od jejího doručení. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (viz výzva k úhradě ze dne [datum] vč. zprávy České pošty na č. l. 14). Upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 22 241,80 Kč, která se sestávala z příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 21 672 Kč, z nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč a z úroku ve výši 270 Kč, a to do [datum] (viz upomínka ze dne [datum]). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] (viz upomínka ze dne [datum] vč. sledování zásilky). <b>Právní posouzení věci</b> 4. I když byl pan [příjmení] [příjmení] evidován v období od [datum] do [datum] jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla, které je nákladním vozidlem s hmotností do 3,5 t, má soud na základě provedeného dokazování za vyvrácenou právní domněnku v § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), že právě [obec] [anonymizováno] byl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Z dokazování totiž vyplynulo, že [obec] [anonymizováno] coby prodávající uzavřel dne [datum] s žalovaným coby kupujícím kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě převedl na žalovaného vlastnické právo k předmětnému vozidlu. 5. Žalovaný porušil v období od [datum] do [datum] (252 dnů) povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Na základě toho žalobkyni podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení příspěvku ve výši 21 672 Kč (86 Kč/den × 252 dnů bez pojištění). V souvislosti s uplatněním příspěvku žalobkyně vynaložila náklady ve výši 300 Kč (výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). 6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení poplatku do garančního fondu ČKP ve výši 21 672 Kč výzvou ze dne [datum], která se v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dostala do sféry žalovaného dne [datum] (tj. třetí pracovní den po odeslání) a stanovená třicetidenní lhůta k zaplacení uplynula dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč upomínkou ze dne [datum] s datem splatnosti dne [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 21 972 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal ho k tomu soud svým rozhodnutím. 7. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 672 Kč (příspěvek do garančního fondu) od [datum] do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaný neuhradil příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do [datum], pročež se dostal dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)) a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení až od [datum] do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za požadované (kratší) období. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 8. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 2 331 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 879 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á 300 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.