5 C 110/2022-18 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 355 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný svým jednáním, za které byl odsouzen trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 20. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], způsobil poškození zdraví pojištěnce žalobkyně pana [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“), které si vyžádalo lékařské ošetření. V souvislosti s tímto jednáním vznikla žalobkyni škoda v podobě úhrady za poskytnutou lékařskou péči ve výši 10 355 Kč. Žalovaný škodu neuhradil i přes výzvu ze dne 10. 1. 2022. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 20. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 10. 11. 2021, byl žalovaný shledán vinným tím, že mj. v Otrokovicích dne 20. 8. 2021 v době od 21.53 hodin do 21.57 hodin na Třídě Spojenců, na zastávce MHD fyzicky napadl poškozeného, a to tak, že ho loktem pravé horní končetiny udeřil do hlavy v oblasti levého spánku a obličeje tak silně, až poškozený upadl na zem, a když se poškozený postavil na nohy, znovu ho udeřil 3× pěstí do hlavy, v důsledku čehož poškozený utrpěl otřes mozku a pohmožděniny hlavy včetně tváře, což si vyžádalo lékařské ošetření na Oddělení urgentního příjmu Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, a. s., a následnou hospitalizaci od 21. 8. 2021 do 23. 8. 2021, přičemž jen shodou náhod nedošlo u poškozeného v důsledku opakovaných úderů hlavy ke zraněním závažnějším, která by ho citelným způsobem omezovala v běžném způsobu života po dobu nejméně 1 týdne, tedy (spolu s dalším skutkem) a) v úmyslu spáchat trestný čin se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jinému úmyslně ublížil na zdraví, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, b) dopustil se veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti zejména tím, že napadl jiného, čímž spáchal ad a) přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a ad b) přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Žalovaný byl žalobkyni povinen zaplatit na náhradě škody částku 1 553 Kč, která se však netýkala poškozeného (viz uvedený trestní příkaz). Žalobkyně vydala v souvislosti s léčbou poškozeného částku 10 354,70 Kč (viz regresní účet pojištěnce). Dopisem ze dne 10. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení nákladů na zdravotní služby poskytnuté v souvislosti se zraněním poškozeného ve výši 10 355 Kč do 15 dnů od doručení výzvy (viz dopis ze dne 10. 1. 2022); dopis se dostal do sféry žalovaného dne 13. 1. 2022 (viz kopie obálky, aplikace sledování zásilek). Žalovaný dlužnou částku neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně) i přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 26. 4. 2022, odeslanou téhož dne (viz předžalobní výzva, poštovní podací arch). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Pro vznik povinnosti k náhradě škody z důvodu naplnění skutkové podstaty náhrady škody z titulu porušení zákonné povinnosti podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jsou stanoveny čtyři předpoklady, a sice 1) porušení zákonem stanovené povinnosti, 2) vznik újmy, 3) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy a 4) zavinění, jehož existence se ve formě nedbalostního zavinění § 2911 o. z. presumuje. 5. V daném případě žalovaný porušil svou zákonnou povinnost tím, že svým jednáním, za které byl pravomocně shledán vinným výše uvedeným trestním příkazem, protiprávně zasáhl do osobní integrity poškozeného, jemuž ublížil na zdraví, což si vyžádalo následnou hospitalizaci poškozeného. V důsledku tohoto protiprávního jednání žalovaného (v adekvátní příčinné souvislosti) došlo k újmě na zdraví poškozeného, který následně vyhledal odbornou lékařskou pomoc, přičemž účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného si vyžádaly částku 10 355 Kč, kterou uhradila žalobkyně z titulu zákonného zdravotního pojištění. Soud tedy dospěl k závěru, že v dané věci jsou naplněny veškeré předpoklady pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě škody. Podle § 2960 o. z. je přitom škůdce (žalovaný) povinen nahradit účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného tomu, kdo je vynaložil, což byla v posuzovaném případě žalobkyně, která má tak vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 10 355 Kč. Splatnost nároku na náhradu újmy není zákonem stanovena, a proto v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z. je dlužník (žalovaný) povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu poté, co je k tomu vyzván věřitelem (žalobkyní). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 10 355 Kč výzvou ze dne 10. 1. 2022, která se dostala do sféry žalovaného dne 13. 1. 2022, s datem splatnosti do 15 dnů od doručení výzvy; splatnost tak nastala dne 28. 1. 2022. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, dostal se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 věta první o. z.) a žalobkyni současně podle § 1970 o. z. vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně, který žalobkyně uplatnila, avšak za kratší období, až od 27. 5. 2022; tímto žalobním návrhem je soud vázán. 6. Při shledání oprávněnosti žalobního nároku co do základu i výše zavázal soud žalovaného ke splnění dlužné jistiny i úroku z prodlení svým rozhodnutím. <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 7. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 5 748 Kč se skládají z odměny advokáta ve výši 3 850 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 1 540 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 998 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). 8. Jelikož úspěšná žalobkyně podléhá osobnímu osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dochází podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. k přenosu poplatkové povinnosti za podání žaloby na procesně neúspěšného žalovaného. Soud proto žalovanému uložil podle položky č. 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 800 Kč (výrok III.). 9. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.