5 C 235/2022-23 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce 1/2021 až 5/2022 ve výši 17 × 135 Kč, zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaného ke dni 14. 10. 2022 na částku 220,47 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. 2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dne 18. 10. 2022 uhradil částku 2 359 Kč, která byla obsažená v předžalobní upomínce. 3. Podáním ze dne 1. 12. 2022 vzala žalobkyně zpět svůj žalobní návrh co do částky 2 359 Kč s tím, že se nadále domáhá zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 220,47 Kč. Současně žalobkyně zdůraznila, že k zaplacení dlužné částky došlo až po podání žaloby, takže by jí měla příslušet náhrada nákladů řízení. S ohledem na uvedené soud řízení ve smyslu § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.). 4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je od srpna 2012 doposud evidován jako poplatník televizního poplatku (viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Dopisem ze dne 6. 6. 2022, který si žalovaný převzal dne 13. 6. 2022, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 2 359 Kč, složené z dlužných poplatků za měsíce 1/2021 až 5/2022 ve výši 17 × 135 Kč a z nákladů na upomínku ve výši 64 Kč, do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, dodejka); žalovaný uhradil dne 19. 10. 2022 částku 2 359 Kč (viz potvrzení o provedení úhrady na č. l. 11), zbylou dlužnou částku žalovaný neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). 6. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalovaný coby poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl povinen nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 cit. zák.) uhradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 cit. zák.). Žalovaný své povinnosti nedostál, jelikož televizní poplatky za měsíce 1/2021 až 5/2022 ve výši 17 × 135 Kč, tj. celkem částku 2 295 Kč, jakož i náklady na uplatnění pohledávky ve výši 64 Kč zaplatil až dne 19. 10. 2022. Jelikož žalovaný jednotlivé měsíční platby poplatku neuhradil do 16. dne příslušného měsíce, dostal ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl v souladu s 10 zákona č. 348/2005 Sb. ve spojení s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 220,47 Kč. Jelikož soud shledal oprávněnost tohoto nároku jak z hlediska jeho základu, tak i z hlediska jeho výše, uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni úrok z prodlení v kapitalizované výši 220,47 Kč (výrok II.). 7. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud přezkoumal žalobkyní uplatněné náklady řízení, které shledal důvodné toliko v rozsahu 500 Kč, tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon (podání návrhu ve věci samé) dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč (Náhrady nákladů řízení za částečné zpětvzetí žaloby se žalobkyně výslovně v podání ze dne 1. 12. 2022 vzdala.); s odkazem na znění nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I ÚS 195/11, či ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, totiž po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby hradil náklady řízení žalobkyně za její zastoupení advokátem, jestliže se žalobkyně v typově jednoduché právní věci, zahájené„ formulářovou“ žalobou, nechala zastupovat advokátem, třebaže disponuje vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje a činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale nelze takto náhradu nákladů řízení aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus vůči žalovanému. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). 8. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.