11 C 76/2022-76 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 31. 1. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 992 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne 16. 9. 2019. Pohledávka představuje jistinu ve výši 20 000 Kč a poplatky ve výši 26 992 Kč. Z žalované jistiny žalobkyně požadovala smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení od 14. 10. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. 2. Soud ve věci rozhodl poprvé rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 5. 2022, č. j. 11 C 76/2022-16, jímž žalobu v celém rozsahu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala svoji aktivní legitimaci ve sporu. 3. Žalobkyně proti rozsudku podala odvolání, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2023, č. j. 27 Co 143/2022-63, byl shora cit. rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně, neboť postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem jako postupitelem, přičemž je-li postoupení notifikováno, nepřísluší postoupenému dlužníkovi platnost postoupení či jiné jeho náležitosti zkoumat a nastává – zcela odděleně od účinků postupní smlouvy mezi jejími stranami – účinek spočívající ve změně osoby, které jediné může dlužník plnit se solučním účinkem. 4. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“), byla dne 16. 9. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 14 992 Kč a odměnu za administrativní činnosti ve výši 12 000 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1 958 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Společnost poukázala dne 16. 9. 2019 na účet žalovaného částku 20 000 Kč (potvrzení o provedení transakce). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž společnosti neuhradil ničeho (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno společností dopisem ze dne 26. 8. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, společnost provedla dle tvrzení žalobkyně hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině ze dne 13. 9. 2019 nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je svobodný, má jedno nezaopatřené dítě a bydlí v nájmu. Je zaměstnán u [právnická osoba] a. s. od 1. 3. 2019 na dobu neurčitou, jeho příjem ze zaměstnání činí 22 000 Kč. Údaje ohledně pracovního poměru měly být ověřeny telefonicky u zaměstnavatele. Výdaje žalovaného činí 11 410 Kč měsíčně, z čehož osobní výdaje činí 3 410 Kč, výživné na dítě 2 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Žalovaný dále prohlásil, že nejsou proti němu vedeny exekuce. V kartě zákazníka v části nazvané„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ není vyplněno nic. Žalobkyně pak vůbec netvrdila, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny jednotlivé výdaje žalovaného, zda si společnost od žalovaného vyžádala dokumenty prokazující jednotlivé tvrzené výdajové položky, zda např. společnost provedla lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků apod. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek; žalovanému pak byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 26. 8. 2020, přičemž je-li postoupení notifikováno, nepřísluší postoupenému dlužníkovi platnost postoupení či jiné jeho náležitosti zkoumat a nastává tak účinek spočívající ve změně osoby, které jediné může dlužník plnit. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, pak nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 10. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost uzavírající smlouvu s žalovaným řádným způsobem neposoudila jeho úvěruschopnost, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Jak žalobkyně sama uvedla, společnost vycházela z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, nemá exekuce, uvedl čistý příjem ze zaměstnání a výši a složení svých výdajů. V části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele však není uvedeno nic. Žalobkyně pak soudu nepředložila žádné listiny, kterými společnost měla ověřovat finanční situaci žalovaného, přičemž ani netvrdila, o které konkrétní listiny vztahující se k příjmům či výdajům žalovaného by se mělo jednat. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů ani výdajů žalovaného nebyla společností ověřena řádně, když byla (ač telefonicky) ověřena maximálně výše příjmu žalovaného. Výdaje nebyly ověřovány vůbec, a to ani podstatné výdaje, zejména výdaje spojené s bydlením. Společnost si pak dále vůbec neověřila, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (např. NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojila s jeho tvrzením, že nemá exekuce. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. 12. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v těchto konkrétních případech nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To společnost nesplnila, a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. 13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní vý