26 C 115/2023-70 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi poskytovatelem úvěru společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, který do lhůty splatnosti nevrátil. Společně s úvěrem se zavázal uhradit úrok 3 852 Kč, který rovněž nezaplatil. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání, prostřednictvím svého právního zástupce. K jednání se dostavil pouze obecný zmocněnec žalovaného, který zopakoval své důvody pro zamítnutí žaloby, sdělené již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, jimiž jsou vážné zdravotní problémy žalovaného, jenž je jeho bratrem, který trpí [příjmení] nemocí v pokročilém stadiu a z tohoto důvodu mu byl přiznán invalidní důchod. Navíc již delší dobu se není schopen správně orientovat v otázkách běžného života, nechápe smysl a dosah svého právního jednání, proto byl podán ke zdejšímu soudu návrh na zahájení řízení o omezení jeho svéprávnosti. Rovněž v tomto případě nebyl žalovaný schopen tvrzené právní jednání odpovídajícím způsobem vnímat a pochopit, proto si ani nevybavuje okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena a zda byla řádně prověřena jeho schopnost půjčené peníze vrátit, zvláště za situace, kdy v posledních letech uzavřel několik obdobných smluv, z nichž mu vznikly dluhy, které chce řešit cestou oddlužení. Namítl proto neplatnost smlouvy s tím, že je v možnostech žalovaného dluh pouze splácet z invalidního důchodu 23 665 Kč, z něhož jsou mu již prováděny exekuční srážky. Potvrdil, že žalovanému byla na účet vyplacena jistina úvěru 20 000 Kč. 3. Žalobkyně k námitkám žalovaného sdělila, že právní předchůdkyně dostatečně úvěruschopnost žalovaného prověřovala nahlédnutím do dálkového přístupu rejstříků a databází, ale nedisponuje o tom žádnou listinou. <b>4. Skutkový stav:</b> 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru pod [číslo] na základě které mu poskytla částku 20 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 270,38 % a splatností 26 dnů bezhotovostně na účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Celkově se žalovaný zavázal k zaplacení částky 23 852 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky, potvrzením prostřednictvím kódu zaslaným na telefon [číslo]. K zaslání peněz došlo na účet žalovaného, ze kterého již v minulosti žalovaný zaslal na účet žalobkyně platbu 0,01 Kč dne [datum] k ověření své totožnosti (smlouva o úvěru, výpisy z bankovního účtu). Výplata částky 20 000 Kč dne [datum] na účet žalovaného od právní předchůdkyně žalobkyně byla potvrzena [právnická osoba] (sdělení banky). Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne [datum] k okamžité úhradě částky 24 612 Kč. Odeslání výzvy nebylo doloženo dokladem, a ani z výzvy samotné nebylo zřejmé, na jakou adresu měla být zaslána. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni jednotlivé dílčí pohledávky, k jejichž postoupení mělo docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek v období od [datum] do [datum]. V seznamu dílčích postoupených pohledávek byla pod číslem smlouvy postoupena předmětná pohledávky ve výši 23 852 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum], aniž by bylo doloženo jeho odeslání. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně v dopise ze dne [datum], který byl odeslán doporučeně dne [datum] (poslední výzva k úhradě, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených dílčích pohledávek, oznámení o postoupení, předžalobní výzva, podací lístek). 6. Žalovaný byl dle posudku ze dne [datum] uznán invalidním od [datum] pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený mj. [příjmení] chorobou. Žalovaný je poživatelem invalidního důchodu třetího stupně aktuálně ve výši 23 665 Kč měsíčně. Na tento důchod byla nařízena exekuce srážkami 3 342 Kč na částku 122 398,24 Kč ve prospěch oprávněné společnosti, jímž je žalobkyně, a to na základě exekučního titulu vydaného zdejším soudem dne [datum] (posudek o invaliditě, potvrzení o výši důchodu, exekuční příkaz, potvrzení o zahájení srážek z důchodu). 7. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná relevantní zjištění, proto je v odůvodnění nezmiňuje. <b>8. Právní posouzení</b> 9. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Z obsahu smlouvy o úvěru nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni vůbec nějaké informace o svých možnostech úvěr splácet poskytl. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně proto nemohla posoudit jeho možnosti úvěr ve lhůtě necelého měsíce splatit. Naopak měla právní předchůdkyně žalobkyně informaci z předchozích úvěrových případů, že žalovaný úvěr/y nesplácí, proto je dluh, jež dosáhl výše cca 122 000 Kč, vymáhán exekučně. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. 10. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila. 11. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 z. s. ú. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto je akceptovatelná. 12. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy, jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dále jen „o. z.“). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky sjednané ve smlouvě o ú