26 C 170/2023-40 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 792,16 s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od [datum] do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 616 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s žalovaným dne [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit celkově částku 40 625 Kč v pravidelných splátkách, z nichž uhradil pouze částku 30 832,84 Kč. V důsledku porušení ujednaných podmínek splácení vznikla žalovaného povinnost k zaplacení také smluvní pokuty vyčíslené na částku 9 616 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení naposledy v předžalobní upomínce, na kterou nereagoval. 2. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nutnosti nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a o věci rozhodl jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu byl v řízení pasivní. 3. Soud zjistil následující skutkový stav: 4. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které mu poskytla stejného dne v hotovosti bezúčelový úvěr v celkové výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem a úrokem (20 % z jistiny) v celkové výši 15 625, v 13 měsíčních splátkách po 3 125 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na [datum] a splatnost každé další splátky vždy k 30. dni v měsíci. Žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 30 832,84 Kč, přičemž řádně splatil prvních 5 splátek. Naposledy uhradil dne [datum] částku 2 707,84 Kč (smlouva o úvěru, předpis splátek, obchodní podmínky, zpráva o úhradách). Žalovaný před poskytnutím úvěru dne [datum] ke svým majetkovým poměrům uvedl, že je zaměstnán jako řidič u společnosti [právnická osoba], [IČO] s průměrným čistým měsíčním výdělkem 30 000 Kč. Dále uvedl, že příjmy jeho domácnosti činí 75 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti odhadl na 45 000 Kč (žádost o poskytnutí úvěru/podklady pro posouzení bonity klienta). Zjištěné údaje byly zadány do scoringu, jenž vyhodnotil žalovaného 40 body, jež umožňovaly poskytnutí úvěru až do 50 000 Kč (scoringová karta). Dopisem ze dne [datum] a [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni [datum] a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu 9 950 Kč, smluvní pokuty 1 202 Kč za každý měsíc prodlení od [číslo] do zaplacení a paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním ve výši 5 000 Kč (oznámení o zesplatnění). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalovaný byl upozorněn na soudní vymáhání dluhu, pokud nebude dluh uhrazen do 7 dnů. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne [datum] (předžalobní výzva, poštovní podací arch). 5. Soudem bylo z úřední činnosti zjištěno, že žalovaný byl rozsudkem Okresního sodu ve [obec] ze dne 21. 3. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] – 909 pravomocně odsouzen (právní moci [datum]) za přečin úvěrového podvodu, mj. když při sjednání úvěrové smlouvy se společností [právnická osoba] dne [datum] uvedl nepravdivé údaje o své solventnosti, protože zamlčel své nesplacené závazky vůči společnostem [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a ve spolupachatelství s [jméno] [příjmení], uvedli při sjednání úvěrové smlouvy s [právnická osoba] dne [datum] nepravdivé údaje o své solventnosti, díky čemuž získali částku 4 370 000 Kč, dne [datum] částku 400 000 Kč z úvěrové smlouvy uzavřené se [právnická osoba] – stavební spořitelna a.s. a dne [datum] částku 300 000 Kč od [právnická osoba] z úvěrové smlouvy (rozsudek, náhled do ISAS Okresního soudu ve [obec]). <i>6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném ke dni [datum], smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění platném a účinném k [datum], neplatné je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>10. Podle § 451 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat Podle odst. 2, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> 11. Ohledně nároku žalobkyně má soud, při právním posouzení, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného natolik, aby mohla učinit jasný závěr, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila listiny, jimiž žalovaný doložil svá tvrzení v kartě klienta o svém příjmu ze zaměstnání a o výdajích. Soud tedy nemohl přezkoumat tvrzené příjmy a některé z výdajů žalovaného. Žalobkyně zde vycházela pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, bylo na poskytovateli úvěru poměry, dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat, v případě žalovaného, smlouvu o ubytování s vyčíslením měsíční částky za ubytování, případně pravidelné měsíční platby např. ve formě SIPO nebo jiné listiny vztahující se k pravidelným měsíčním výdajům, výpis z bankovního účtu, a potom zejména ověřit, zda žalovaný dosahuje přinejmenším tvrzených příjmů, protože tyto informace mohou pomoci zjistit skutečné majetkové poměry žalovaného a tedy jeho možnosti tento úvěr řádně splatit. Nadto ze strany žalobkyně nebylo nikterak prokázáno, že by provedla šetření o bonitě žalovaného i nahlédnutím do příslušných rejstříků, zejména rejstříku exekucí, [příjmení], NRKI a BRKI a jiných. Pokud by tak učinila, získala by cennou informaci o nesplácených závazcích žalovaného vůči jiným nebankovním poskytovatelům spotřebitelských úvěrů, i o čerpaných úvěrech od bank a poskytovatelů hypoték, jež zajisté zahrnovaly měsíční splátku přesahující tvrzené příjmy žalovaného. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně neučinila, vycházela ze závěru, který nemusel odpovídat reálnému stavu věci. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 12. [obec] spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný