5 C 17/2023-16 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce 1–7/2022 ve výši 7 × 135 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaného ke dni 14. 10. 2022 na částku 56,38 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 4. Žalovaný je od srpna 2018 až doposud evidován jako poplatník televizního poplatku (viz potvrzení o přihlášení). Žalovaný neuhradil televizní poplatky za měsíce 1–7/2022 (viz přehled předpisů a plateb). Předžalobní upomínkou ze dne 18. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných poplatků za měsíce 1–7/2022 (7 měsíců) á 135 Kč, tj. celkem k úhradě částky 945 Kč do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, dodejka); žalovaný ničeho neuhradil (viz přehled předpisů a plateb). 5. Žalovaný coby poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl povinen nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 cit. zák.) uhradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 cit. zák.). Žalovaný své povinnosti nedostál, jelikož televizní poplatky za měsíce 1–7/2022 ve výši 945 Kč (7 × 135 Kč) přes výzvu žalobkyně doposud dobrovolně nezaplatil. Při shledání oprávněnosti žalobního nároku jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím (výrok I.). 6. Jelikož žalovaný řádně a včas neuhradil poplatky za jednotlivé měsíce, splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, dostal se vždy dnem následujícím do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)) a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 56,38 Kč. Soud shledal oprávněnost tohoto nároku co do základu i výše, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení v kapitalizované výši 56,38 Kč (výrok I.). 7. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, a proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud přezkoumal žalobkyní uplatněné náklady řízení, které shledal důvodné toliko v rozsahu 500 Kč, tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon (podání návrhu ve věci samé) dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč; s odkazem na znění nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I ÚS 195/11, či ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, totiž po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby hradil náklady řízení žalobkyně za její zastoupení advokátem, jestliže se žalobkyně v typově jednoduché právní věci, zahájené„ formulářovou“ žalobou, nechala zastupovat advokátem, třebaže disponuje vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje a činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale nelze takto náhradu nákladů řízení aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus vůči žalovanému. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 8. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.