5 C 225/2022-38 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 269 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do sjednané výše a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem za čerpání úvěru, s úrokem ve výši 20 % měsíčně a dalšími poplatky v minimálních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaný za celou dobu čerpal částku 12 000 Kč, dále mu žalobkyně naúčtovala poplatek za čerpání úvěru v celkové výši 2 400 Kč, smluvní úrok ve výši 15 679 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč, tj. celkem 30 442 Kč, přičemž žalovaný uhradil toliko částku 24 173 Kč. Zbylou dlužnou částku 6 269 Kč žalovaný neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 8. 7. 2022. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalobkyně tvrdila, že si dne 1. 2. 2021 s žalovaným ujednala prostřednictvím internetu Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému jistinu úvěru v celkové výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit s poplatkem za čerpání úvěru, s úrokem ve výši 20 % měsíčně a dalšími poplatky v minimálních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč, avšak z dokazování provedeného u jednání konaného dne 5. 1. 2023 nevyplynulo, že by k ujednání Smlouvy skutečně došlo. Žalobkyně sice soudu předložila listinu nazvanou„ smlouva o revolvingovém úvěru 772368“, avšak z této listiny ani jiné listiny provedené k dokazování (zejm. nepodepsaná smlouva o uživatelském účtu, výpisy z účtu, kopie občanského průkazu) nelze seznat shodnou vůli obou stran být vázány touto smlouvou, tedy že by žalovaný Smlouvu vskutku písemně či elektronicky podepsal nebo jinak schválil. Soudu proto nezbylo pro neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně než uzavřít, že k ujednání Smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo. Současně z provedeného dokazování u jednání konaného dne 5. 1. 2023 nevyplynulo, že by žalobkyně s výjimkou údajů sdělených žalovaným, tedy že zejm. má hrubý příjem ve výši 49 000 Kč, čistý příjem ve výši 41 650 Kč, že bydlí v pronájmu, že nemá vyživovanou osobu (viz sjetina na č. l. 27), případně jím předložených (viz výplatní páska v CEPR) jakkoliv zkoumala jeho osobní a majetkové poměry včetně ověřování existence jiných dluhů, a proto soudu nezbylo pro neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně než uzavřít, že k řádnému zkoumání příjmové a výdajové stránky žalovaného nezbytné pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedošlo. 5. Žalobkyně zaslala z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného (viz sdělení [právnická osoba] na č. l. 16) dne 1. 2. 2021 částku 5 000 Kč, dne 7. 6. 2021 částku 2 100 Kč, dne 3. 8. 2021 částku 2 400 Kč a dne 3. 1. 2022 částku 2 500 Kč, tj. celkem částka 12 000 Kč (viz výpisy z účtu č. [bankovní účet]). Žalovaný celkově uhradil žalobkyni částku 24 173 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně podpořené výpisy z revolvingového úvěru). Dopisem ze dne 8. 7. 2022, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky 10 942 Kč, složené z neuhrazené jistiny ve výši 6 269 Kč, z úroku z prodlení ve výši 317 Kč a z náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 4 356 Kč, do 10. 8. 2022 s upozorněním na soudní vymáhání (viz předžalobní upomínka vč. podacího archu); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 6. Z provedeného dokazování nebyl soud schopen uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření tvrzené Smlouvy, která měla být smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť nebyl prokázán souhlas žalovaného se Smlouvou Smlouva totiž nebyla žalovaným podepsána, přičemž případný elektronický podpis zůstal toliko v rovině tvrzení, jiný důkaz o schválení právního jednání pak v řízení najevo nevyšel. Nadto, i kdyby soud dospěl k závěru o řádném uzavření Smlouvy, která měla být podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, byla by přesto Smlouva neplatným právním jednáním, neboť v řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by řádným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 cit. zák. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění před novelou č. 96/2022 Sb., naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by přitom v daném případě způsobilo neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit. 7. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky ve výši 6 269 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení). 8. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., které spočívá v tom, že žalovaný obdržel na svůj účet částku 12 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 24 173 Kč, která měla sloužit jako platba splátek, resp. splatného dluhu; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno, nýbrž i co do částky 12 173 Kč dokonce přeplaceno a žalovaný žalobkyni nedluží ničeho ani z titulu bezdůvodného obohacení. 9. S ohledem na uvedené soud žalobu pro bezdůvodnost v plném rozsahu zamítl (výrok I.). 10. Žalovaný byl v řízení zcela procesně úspěšný, příslušelo by mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).