5 C 240/2022-16 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíc 9/2020 ve výši 134 Kč a za měsíce 10/2020–9/2021 ve výši 12 × 135 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaného ke dni 14. 10. 2022 na částku 237,75 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 4. Žalovaná byl od září 2015 do ledna 2022 evidována jako poplatník televizního poplatku (viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných poplatků za měsíc 9/2020 ve výši 134 Kč a za měsíce 10/2020–9/2021 ve výši 12 × 135 Kč a k náhradě nákladů za upomínku ve výši 64 Kč, tj. celkem k úhradě částky 1 818 Kč do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, dodejka); žalovaná ničeho neuhradila (viz přehled předpisů). 5. Žalovaná coby poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla povinna nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 cit. zák.) uhradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 cit. zák.). Žalovaná své povinnosti nedostála, jelikož televizní poplatky za měsíc 9/2020 co do částky 134 Kč a za měsíce 10/2020–9/2021 ve výši 1 620 Kč (12 × 135 Kč) přes výzvu žalobkyně doposud dobrovolně nezaplatila. Při shledání oprávněnosti žalobního nároku ji k tomu zavázal soud svým rozhodnutím (výrok I.). 6. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 237,75 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, k 16. dni se tak žalovaná dostala ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení s jednotlivými měsíčními platbami a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud shledal oprávněnost tohoto nároku co do základu, nikoliv však zcela co do jeho výše, neboť úrok z prodlení z dlužných částek za žalobkyní požadované období správně činí 229,84 Kč. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v kapitalizované výši 229,84 Kč (výrok I.), naopak nárok co do částky 7,91 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). 7. V neposlední řadě uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Jelikož žalovaná opakovaně nehradila televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala ji žalobkyně dopisem ze dne 12. 7. 2022 zcela legitimně k zaplacení dlužné částky a současně si naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 64 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě provedené kalkulace (poštovné + jednotková cena za tisk a kompletaci) toliko částku 64 Kč, kterou soud při shledání důvodnosti nároku co do základu i výše žalobkyni přiznal (výrok I.). 8. Žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, a proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud přezkoumal žalobkyní uplatněné náklady řízení, které shledal důvodné toliko v rozsahu 500 Kč, tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon (podání návrhu ve věci samé) dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč; s odkazem na znění nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I ÚS 195/11, či ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, totiž po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby hradila náklady řízení žalobkyně za její zastoupení advokátem, jestliže se žalobkyně v typově jednoduché právní věci, zahájené„ formulářovou“ žalobou, nechala zastupovat advokátem, třebaže disponuje vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje a činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale nelze takto náhradu nákladů řízení aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus vůči žalované. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). 9. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.