19 C 107/2024-63 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 50 930,79 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 155,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 083,57 Kč, s úrokem ve výši 12,6 % ročně z částky 50 930,79 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 930,79 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , resp. dříve , právnická osoba, IČO , IČO, (dále jen „společnost“), a žalovaná uzavřely dne 7. 2. 2020 smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, (dále též „smlouva“), na jejímž základě společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 71 000 Kč a žalovaná se zavázala společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 12,6 % ročně, a to ve 96 měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 47 747,95 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Dne 5. 2. 2020 podepsala žalovaná návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, ) a společnost následně zaslala žalované dne 7. 2. 2020 akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, ). Na základě smlouvy se společnost zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 71 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s úrokem z ve výši 12,6 % ročně splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 178 Kč. Žalobkyně a žalovaná se dohodly, že částka 71 000 Kč bude použita na předčasné splacení existujících závazků žalované, a to na konsolidaci závazků u společnosti , právnická osoba, budou použity částky 23 000 Kč, 22 000 Kč a 18 000 Kč a na konsolidaci závazku u společnosti , právnická osoba, částka 8 000 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy, akceptace návrhu na uzavření smlouvy). Společnost poskytla žalované dne 7. 2. 2020 částku 23 000 Kč a téhož dne částku 48 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet (viz výpis z účtu na č. l. 56). Žalovaná uhradila společnosti v období od 25. 5. 2020 do 16. 6. 2023 celkově částku 47 747,95 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 56 + ISAS).4. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalované, společnost vycházela před uzavřením smlouvy z údajů sdělených žalovanou, která uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, v domácnosti žijí čtyři osoby, vyživovací povinnost má ke dvěma osobám, její pravidelný měsíční příjem plyne z podnikání a činí 19 600 Kč, výdaje na živobytí činí 2 700 Kč, splátky úvěrů 1 300 Kč a další výdaje 440 Kč (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, příloha). Společnost také provedla lustraci v registru BRKI s výsledkem „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“; lustrací bylo dále zjištěno, že žalovaná má celkem pět existujících úvěrových kontraktů, měsíční splátky činí 18 418 Kč a suma zbývajících splátek 2 475 654 Kč (viz sjetina – zdrojová data BRKI).5. Na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti. Dne 8. 1. 2024 si společnost , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2024 vč. přílohy, potvrzení úplaty). Dopisem odeslaným dne 24. 1. 2024 oznámila společnost , právnická osoba, žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání). Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 6. 3. 2024 (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost , právnická osoba, , na kterou přešla na základě fúze se společností (dle § 178 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) práva a povinnosti společnosti, postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2024 pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o uhrazení úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností , právnická osoba, dopisem odeslaným dne 24. 1. 2024, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že společnost splnila svou zákonnou povinnost, když zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě zhodnocení informací poskytnutých žalovanou a nahlédnutím do veřejných registrů, soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou). Soud přezkoumal předložený protokol o ověření úvěruschopnosti žalované společně s jeho přílohami a učinil závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem plyne z podnikání a činí 19 600 Kč, její výdaje sestávají ze splátek úvěrů ve výši 1 300 Kč, výdajů na živobytí ve výši 2 700 Kč a dalších výdajů ve výši 440 Kč, což společnost nijak neověřovala, resp. tvrdila, že příjmy ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů, výdaje pak oproti údajům deklarovaným žalovanou navýšila, kdy zohlednila splátky zápůjček ve výši 13 890 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 720 Kč, výdaje na živobytí ve výši 7 420 Kč a ostatní výdaje ve výši 440 Kč, což celkem činí 26 740 Kč. K volným prostředkům žalované přičetla splátky konsolidovaných úvěrů ve výši 9 361 Kč. Společnost si tedy neověřila nejen výdaje žalované, ale ani její příjem, ač tento úkon – ověření příjmové stránky – není nijak obtížné provést, když příjmy lze ověřit např. z daňového přiznání nebo z výpisu z účtu. Společnost si však od žalované tyto listiny, příp. jiné listiny prokazující výši příjmu, nevyžádala, a spokojila se pouze s jejím tvrzením. Co se pak týče výdajové stránky, tuto společnost, jak již uvedeno shora, rovněž neověřovala, nijak blíže se jí nezabývala, a to i za situace, že úvěr žalované poskytla za účelem konsolidace dalších čtyř úvěrů či zápůjček, což může signalizovat, že žalovaná není schopna své závazky plnit. Společnost si však od žalované nevyžádala vůbec žádné listiny; přitom nahlédnutí do výpisů z bankovních účtů je nejjednodušší způsob, jak zjistit, zda je žadatel o úvěr solventní či nikoliv.11. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu s