26 C 66/2024-61 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném žalobou podanou dne 11. 12. 2023 zaplacení částky 11 511,19 Kč,, Anonymizováno, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 364,26 Kč za dobu od 26. 9. 2022 do 11. 12. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 3 080,49 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 511,19 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 511,19 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, a to vše ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, z níž žalovaný čerpal částku 11 300 Kč. Na svůj dluh uhradil pouze 4 157 Kč2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní (flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2021, potvrzení o prověření bonity žalovaného, úvěrové podmínky, výpis čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch, výzva ke splacení celého úvěru ze dne 11. 9. 2023, poštovní podací arch, úvěrová zpráva, sdělení , právnická osoba, .) a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne 24. 6. 2021 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 24,88 %. Smlouva byla sjednána elektronicky a žalovaný svůj souhlas s jejím uzavřením stvrdil zadáním kódu zaslaným mu na jeho mobilní telefon číslo , tel. číslo, uvedený ve smlouvě. Výše měsíční splátky byla stanovena na 297 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Ve smlouvě byla zároveň sjednána, za porušení smluvních povinností, smluvní pokuta , částka, a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady za pojištění, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Ke svým majetkovým poměrům žalovaný ve výše uvedené úvěrové smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku ve výši 23 000 Kč, pracuje jako zaměstnanec ve společnosti , právnická osoba, , je ženatý, má 2 vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, další příjem člena jeho domácnosti je 16 000 Kč a měsíčně výdaje jeho domácnost vyjdou na 14 500 Kč. Dne 29. 6. 2021 žalovaný čerpal převodem na svůj účet vedený u , právnická osoba, ., č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částku 10 000 Kč a dne 19. 8. 2022 částku , částka, , pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Žalovaný uhradil v 20 platbách částku 7 143 Kč, kdy řádně a včas splácel jen do května 2022. Poslední platbu uhradil dne 16. 5. 2023. Žalobkyně proto dne , datum, úvěr zesplatnila a téhož dne žalobkyně vůči žalovanému učinila výzvu ke splacení celého úvěru, a to do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy a tuto zaslala doporučeně na adresu sdělenou žalovaným ve smlouvě. Dne 5. 10. 2023 učinil právní zástupce žalobkyně vůči žalovanému předžalobní výzvu, s tím, že dlužná částka ve výši 14 207,19 Kč měla být uhrazena do 12. 10. 2023, tuto právní zástupce zaslal doporučeně dne 6. 10. 2023 na adresu sdělenou žalovaným ve smlouvě.4. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně lustrovala rejstříky posuzující bonitu žalovaného, a to např. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , přičemž výsledkem bylo kladné hodnocení žalovaného a zjištění, že žalovaný splácí kontokorentní úvěr s rámcem 5 000 Kč.5. Právní hodnocení: Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalovaného, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalovaného) nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalovaného, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Jediná informace o majetkových poměrech je skutečnost, že měsíční čistý příjem žalovaného činí částka 23 000 Kč a ostatních členů jeho domácnosti 16 000 Kč, ovšem ani z této nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaný jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů např. výpisem z účtu nebo výplatním listem. Výdaje žalovaného nebyly ani zkoumány, tedy ani nijak ověřovány. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného.6. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaný dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, platby spojené s bydlením, náklady na obživu 4 členů rodinné domácnosti žalovaného, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet takový finanční závazek. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která sice není vysoká, ale pro osobu s velmi nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady na zabezpečení 4členné domácnosti jsou) může být i přes to finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Na tomto výsledku nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovaného patrně lustrovala ve veřejných rejstřících posuzující bonitu osob, jelikož skutečnost, zda osoba žádající o úvěr bude schopna poskytovaný úvěr splatit, zpravidla nesouvisí s jeho platební morálkou v minulosti (resp. může to být pro poskytovatele spotřebitelských úvěru jistým vodítkem při splatných závazcích evidovaných v těchto rejstřících), nicméně samo o sobě tyto skutečnosti nemají potřebnou vypovídající hodnotu, jelikož nereflektují aktuální majetkovou situaci osoby žádající o úvěr (zejména v oblasti příjmové).7. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalov