36 C 256/2024-71 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 11. 2022 distančním způsobem. Žalovaná na jejím základě obdržela částku ve výši 15 000 Kč, uhradila pouze 13 000 Kč. Pohledávka představuje jistinu ve výši 13 000 Kč, úrok 7 988,99 Kč (úrok 899,99 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 589 Kč a poplatek za upomínání 500 Kč), smluvní pokutu ve výši 755,62 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 977,40 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč. Z jistiny ve výši 15 000 Kč požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení od 23. 4. 2024 do 24. 5. 2024 a z žalované jistiny ve výši 13 000 Kč dále požadovala zákonný úrok z prodlení od 25. 5. 2024 do zaplacení.2. Podáním ze dne 1. 10. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně jistiny ve výši 11 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 4. 2024 do 24. 5. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 000 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 977,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 988,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč a smluvní pokuty ve výši 755,62 Kč. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.3. Předmětem sporu tak zůstala jistina ve výši 2 000 Kč s 15% p.a. úrokem z prodlení za dobu od 25. 5. 2024 do zaplacení.4. Žalovaná uzavření smlouvy o úvěru nerozporovala. Žalobou uplatněný nárok však neuznala, žalovaná částka se jí zdála vysoká a žádala o její přepočítání. Od společnosti Emma´s credit s.r.o. si zapůjčila částku ve výši 15 000 Kč, kterou postupně splácela a uhradila již celkem 13 000 Kč. Dostala se do tíživé sociální a finanční situace, proto již v době lhůty ke splacení úvěru kontaktovala původní věřitelku a žádala o splátkový kalendář, který jí byl přislíben, proto ihned poté zaslala dne 17. 1. 2023 dle domluvy částku 2 000 Kč a následně dne 19. 1. 2023 částku 500 Kč. Společnost se ale následně začala vymlouvat, že splátky ve výši 2 000 Kč jsou nízké a trvala na uhrazení celého dluhu. Další splátky přesto i nadále zasílala. Splacení celého dluhu nebylo v jejích finančních možnostech. Na splátkovém kalendáři se chtěla domluvit i s žalobkyní, ovšem opět bezúspěšně, a to i přes to, že stále zasílala splátky. K soudnímu řízení tak vůbec nemuselo dojít, neboť po celou dobu měla zájem dluh uhradit. Uvedla, že je schopna dluh uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. Z účasti u jednání se telefonicky omluvila.5. Žalobkyně se z účasti u jednání rovněž omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 14. 11. 2022 byla mezi společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč [smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 11. 2022]. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že nedisponuje podklady a dokumenty, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Dne 14. 11. 2022 byla na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, připsána částka ve výši 15 000 Kč [sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ]. Žalovaná v průběhu od 17. 1. 2023 do 21. 5. 2024 uhradila na bankovní účet společnosti , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . celkem částku ve výši 13 000 Kč [výpis plateb]. Společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . pohledávku za žalovanou na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni [rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne , datum, , dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam pohledávek, potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu].7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Úvěrující je povinen řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.13. Soud přitom podle zákona o spotřebitelském úvěru k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.14. Jak bylo uvedeno v bodu 5 rozsudku, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce ověřoval před uzavřením smlouvy o úvěru příjmy, výdaje a míru zadlužení žalované, neboť nepředložila důkaz o tom, že se její právní předchůdce úvěruschopností žalované vůbec zabýval. Žalobkyně uvedla, že podklady a dokumenty k úvěruschopnosti žalované nedisponuje.15. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 13 000 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 2 000 Kč.16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen