44 C 103/2024-57 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném vrácení peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně od 11. 2. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od 12. 6. 2018 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 11. 2. 2017, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Úvěr ve výši 35 000 Kč byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut, přičemž se žalovaný zavázal tento uhradit se stanovenou zápůjční úrokovou sazbou v 16 splátkách s poslední splátkou dne 11. 6. 2018. Pohledávka za žalovaným byla následně nabyta spol. , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a to smlouvou o prodeji části závodu ze dne , datum, . Společnost , právnická osoba, ., následně postoupila pohledávku za žalovaným postupní smlouvou ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, . Společnost , právnická osoba, , postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě postupní smlouvy ze dne 9. 6. 2021. Žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho.2. Podáním ze dne 20. 5. 2024 vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do úroku ve výši 21 % ročně z částky 35 000 Kč od 11. 2. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 000 Kč od 12. 6. 2018 do 27. 12. 2023, z výše uvedené úvěrové smlouvy, zpět.3. Podle § 96 odst. 1, 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 11. 2. 2017 (dále jen „Smlouva“), na základě které byla žalovanému poskytnuta dne 11. 2. 2017 částka 35 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit společně s celkovými náklady poskytnutého úvěru ve výši 29 400 Kč a to v 16-ti měsíčních splátkách ve výši 4 025 Kč, se splatností každé splátky k 11. dni daného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla Smlouva uzavřena (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, -0223 ze dne 11. 2. 2017, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis splátek ke smlouvě o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, čestné prohlášení, kopie občanského průkazu). Při uzavření smlouvy o úvěru žalovaný sdělil, že je zaměstnaný u společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o IČ , IČO, , na dobu neurčitou, jeho mzda byla sjednána ve výši 72 Kč hrubého + osobní ohodnocení. Mzda žalovaného za 10/2016 činila 19 932 Kč netto (viz pracovní smlouva, dodatek k pracovní smlouvě, mzdový výměr, dohoda o práci přesčas, dohoda o srážkách ze mzdy, pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, výplatní páska za 10/2016). Žalovaný dále uvedl, že hradí nájem ve výši 5 860 Kč a náklady na energie ve výši 1 110 Kč (viz nájemní smlouva). V rámci kontraktačního procesu žalovaný uvedl, že je ženatý, žije v nájmu, jeho průměrná čistá mzda činí 19 315 Kč, přičemž příjmy celé domácnosti činí 36 000 Kč, jeho výdaje tvoří: bydlení ve výši 5 860 Kč, energie ve výši 1 110 Kč, stravování/výživné ve výši 6 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 7 058 Kč, celkem tak jeho měsíční výdaje činí 20 018 Kč (viz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýza, credit scoring). Právní předchůdkyně žalobkyně prodala část závodu smlouvou o prodeji části závodu, přičemž předmětnou pohledávku za žalovaným nabyla společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (viz smlouva o prodeji závodu ze dne 6. 9. 2018). Společnost , právnická osoba, ., následně postoupila pohledávku za žalovaným postupní smlouvou ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (viz smlouva o postoupení pohledávek z 11. 12. 2019, přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky spolu s potvrzením o expedici obyčejných zásilek a potvrzení o zaplacení úplaty). Společnost , právnická osoba, , postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě postupní smlouvy ze dne 9. 6. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 včetně seznamu, přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 spolu s podacím lístkem). Předžalobní výzvou ze dne 19. 12. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 108 371,18 Kč (viz předžalobní výzva, podací lístek).6. Z listiny – výpis z běžného účtu na č. l. 29 soud neučinil žádný skutkový závěr, když tento je adresován paní , jméno FO, a nikoliv žalovanému.7. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť jí byla předmětná pohledávka postoupena (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí částku 19 315 Kč, tento žalobkyně dostatečně ověřila pomocí výplatní pásky. Za zásadní pochybení žalobkyně lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které nijak neověřovala, když jediným ověřeným výdajem se stala výše nájmu žalo