46 C 240/2024-69 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 149 480,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalované s ní uzavřela dne 24. 7. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěrový rámec ve výši 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,93 % z úvěrového rámce, splatných 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 163 200 Kč a uhradila částku 56 836 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni 20. 3. 2024 zesplatnila. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 147 080,44 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 24 994,32 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 147 080,44 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení od 4. 4. 2024 do 24. 6. 2024 v kapitalizované výši 4 953,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 149 480,44 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Závěr o skutkovém stavu3. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 24. 7. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 25,9 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 2,928 % z úvěrového rámce; tj. 2 342 Kč, splatných 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž je splatná první splátka (viz Smlouva na č. l. 15). V žalobkyní předložené úvěrové smlouvě bylo vyplněno, že žalovaná je svobodná, vyživuje jedno dítě, bydlí u rodičů, její příjem ze zaměstnání činí 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 60 000 Kč (viz Smlouva na č. l. 15). Žalovaná dále uvedla, že měsíční výdaje domácnosti činí 14 000 Kč (viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 20, záznam telefonického hovoru). Z úvěrové zprávy je patrno, že žalovaná měla před uzavřením Smlouvy 3 existující a 6 ukončených splátkových kontraktů, přičemž hradí měsíční splátky 15 637 Kč a zbývá uhradit 1 210 945 Kč (viz úvěrová zpráva na č. l. 17). Žalobkyně provedla kontrolu žalované v registrech NRKI, CEE a ISIR s výsledkem „OK“ (viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 20).4. Žalovaná čerpala celkem 163 200 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 27, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 37). Přesný průběh čerpání a splácení je zachycen na výpisu čerpání, splátek a úhrad, z něhož vyplývá, že žalovaná uhradila naposledy dne 20. 11. 2023 16. splátku ve výši 4 392 Kč, dne 22. 11. 2023 mimořádnou splátku ve výši 824 Kč a celkově tak uhradila částku 56 836 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 27). Dopisem ze dne 20. 3. 2024, zaslaným následující den, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě, a to ve výši 164 756,50 Kč do 14 dnů ode dne sepsání výzvy (viz dopis ze na č. l. 29 vč. podacího archu). Žalovaná ničeho dalšího neuhradila ani na předžalobní upomínku ze dne 11. 4. 2024 odeslanou následující den (viz předžalobní upomínka na č. l. 31 vč. podacího archu).Právní posouzení věci5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 24. 7. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč.10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 3 rozsudku vyplývá, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalované nesplnila, neboť žalované poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovanou tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek, proto se soudu v tomto ohledu jeví jako nedostatečné vycházet pouze z výše životního minima a minimálních výdajů na bydlení, když k ověření výše výdajů žalované si mohla žalobkyně vyžádat například výpis z bankovního účtu žalované. Žalobkyně sice provedla lustraci v bankovních a nebankovních registrech s výsledkem „OK“, měla však také k dispozici úvěrovou zprávu, ze které bylo zřejmé, že žalovaná hradí měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 15 637 Kč. Při žalovanou tvrzených příjmech 23 000 Kč by tak žalované zbývalo 7 363 Kč a po odečtení životního minima 4 250 Kč a životního minima na jedno vyživované dítě 1 450 Kč, se kterými žalobkyně počítala, zbývalo by žalované pouze 1 663 Kč, což není na sjednanou měsíční splátku dostatek. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. Nadto bylo před uzavřením Smlouvy zřejmé, že vzhledem k vysokým splátkám jiných úvěrů, nebude žalovaná schopna úvěr splácet.11. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s náhradou účelně vynaložených nákladů, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).13. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalované byla poskytnuta od Společnosti částka 163 200 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla