46 C 249/2024-72 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 513 881,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 2. 6. 2021 smlouvu o úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 550 000 Kč do dne, kdy splní podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 8,45 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 486 Kč, nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci čerpání úvěru. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 546 708,10 Kč. Žalovaný neuhradil splátky splatné za měsíce 11-12/2023 a 1/2024. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 4,35 % ročně z částky 513 881,43 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 513 881,43 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní výzvu k úhradě.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Strany si ujednaly dne 2. 6. 2021 Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést účet stavebního spoření č. , č. účtu, s cílovou částkou 550 000 Kč a žalovaný se zavázal vklady a ceny za služby platit ve splátkách úvěru. Na základě Smlouvy se dále žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 550 000 Kč do dne, kdy žalovaný splní podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, a úvěr ze stavebního spoření v aktuální výši překlenovacího úvěru a ostatních dluhů včetně příslušenství, které vznikne podle Smlouvy, po odečtení zůstatku účtu stavebního spoření (viz Smlouva na č. l. 13).4. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů/rodinných příslušníků, jeho příjem ze zaměstnání činí 20 337 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 0 Kč a ostatní výdaje také 0 Kč, Společnost tak stanovila výdaje žalovaného na 7 542 Kč (viz žádost o úvěr na č. l. 19, posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 63). Společnost ověřila příjem žalovaného potvrzením o výši příjmu ze dne 5. 5. 2021, dle kterého tento činil za posledních 12 měsíců 18 670 Kč a dále výpisem z účtu za měsíce 6/2020–5/2021, dle kterého činil průměrný příjem 20 337 Kč (viz transakce na účtu na č. l. 64). Společnost dále dotazem do CBB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný hradí splátky úvěrů v celkové výši 7 951 Kč (30 Kč + 6 387 Kč + 1 534 Kč) (viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 63). Z výpisu z účtu žalovaného je patrno, že v měsíci 3/2021 činil počáteční zůstatek 2 642,56 Kč, konečný zůstatek -371,02 Kč, celkem přišlo 35 520 Kč a odešlo 38 533,58 Kč, v měsíci 4/2021 činil konečný zůstatek -508,54 Kč, celkem přišlo 27 010 Kč a odešlo 27 147,52 Kč a v měsíci 5/2021 činil konečný zůstatek -513,34 Kč, celkem přišlo 24 700 Kč a odešlo 24 704,80 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 46).5. Žalovaný čerpal dne 7. 6. 2021 100 000 Kč a dne 22. 6. 2021 446 708,10 Kč a celkem uhradil 28 splátek po 3 486 Kč a jednu mimořádnou (naspořenou částku stavebního spoření) ve výši 14 389,67 Kč; tj. celkově uhradil 111 997,67 Kč (28 x 3 486 Kč + 14 389,67 Kč) (viz výpis z účtu Úvěr od , Anonymizováno, na č. l. 23).6. Dne 25. 3. 2024 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 na č. l. 28 vč. příloh). Dopisem ze dne 17. 4. 2024 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 35 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 25. 4. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 520 138,93 Kč; žalovaný ničeho neuhradil (viz výzva k plnění na č. l. 36, doručenka na č. l. 37).Právní posouzení věci7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 17. 4. 2024, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 2. 6. 2021 Smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., na základě které Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 546 708,10 Kč. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost ověřila příjem žalovaného prostřednictvím potvrzení o výši příjmu a výpisem z účtu za dostatečně dlouhé období. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které nijak neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Obezřetnost a důslednost Společnosti při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč. V posuzovaném případě porušení povinností Společnosti při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o jeho výdajích neobstarala a stanovila je sama prostřednictvím životního