46 C 257/2024-50 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 907 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 075 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 5. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen „Smlouva“) ve znění jejích dodatků ze dne 13. 6. 2023, 12. 7. 2023, 30. 8. 2023 a 8. 9. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 17 200 Kč a žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky společně s poplatkem ve výši 4 875 Kč vrátit žalobkyni do 26. 9. 2023, avšak své povinnosti nedostál, když doposud uhradil pouze 1 311 Kč. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, který žalobkyně požaduje za období od 27. 9. 2023 do 22. 7. 2024 ve výši 3 832 Kč, a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 2 500 Kč za 5 odeslaných upomínek. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřila prostřednictvím jím sdělených údajů, kdy si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného případně nahlédnutím do relevantních databází. Konkrétní informace ale k ověření úvěruschopnosti odmítla sdělit s tím, že počítá s tím, že soud jí přizná jen bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Dne 15. 5. 2023 si žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 4 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem ve výši 1 024 Kč nejpozději 6. 6. 2023 (viz Smlouva). Dodatkem ke Smlouvě ze dne 13. 6. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dodatečnou zápůjčku ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky vrátit společně s poplatkem ve výši 650 Kč do 6. 7. 2023 (viz dodatek ke Smlouvě). Dodatkem ke Smlouvě ze dne 12. 7. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dodatečnou zápůjčku ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky vrátit společně s poplatkem ve výši 813 Kč do 5. 8. 2023 (viz dodatek ke Smlouvě). Dodatkem ke Smlouvě ze dne 30. 8. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dodatečnou zápůjčku ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky vrátit společně s poplatkem ve výši 1 463 Kč do 26. 9. 2023 (viz dodatek ke Smlouvě). Dodatkem ke Smlouvě ze dne 8. 9. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dodatečnou zápůjčku ve výši 3 700 Kč a žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky vrátit společně s poplatkem ve výši 925 Kč do 26. 9. 2023 (viz dodatek ke Smlouvě).4. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je patrné, že ke dni 1. 3. 2023 činil počáteční zůstatek 2 535,16 Kč a ke dni 30. 9. 2023 činil zůstatek 0,34 Kč, dne 6. 4. 2023 byla na účet připsána částka 2 000 Kč a dne 21. 4. 2023 taktéž částka 2 000 Kč, a to v obou případech od společnosti , právnická osoba, a dále byla na účet připsána dne 7. 6. 2023 částka 1 500 Kč, dne 7. 8. 2023 částka 1 200 Kč a dne 29. 8. 2023 částka 650 Kč opět od společnosti , právnická osoba, s popisem „poskytnutí spotřebitelského úvěru movinero“ (viz výpis z účtu).5. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 15. 5. 2023 částku 4 500 Kč, dne 13. 6. 2023 částku 2 000 Kč, dne 12. 7. 2023 částku 2 500 Kč, dne 30. 8. 2023 částku 4 500 Kč a dne 8. 9.2023 částku 3 700 Kč (viz výpis z účtu žalovaného). Žalovaný uhradil pouze částku 1 311 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně) a ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku ze dne 2. 7. 2024 (viz výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku).Právní posouzení věci6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva ve znění jejích dodatků je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně však v daném případě nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů a výdajů žalovaného, nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či pobírá dávky státní sociální podpory a nezkoumala ani výši jeho výdajů na bydlení, jídlo, dopravu atd. žalobkyně tak zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a nevyžádala si ani potřebné dokumenty, ze kterých by zjistila příjmy a výdaje žalovaného, jako například pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu či výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého je navíc patrné, že žalovaný před poskytnutím úvěru nedisponoval téměř žádnými peněžními prostředky, nadto je patrné, že žalovanému bylo před uzavřením Smlouvy poskytnuto několik dalších nebankovních úvěrů. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným, nadto bylo vzhledem k absenci finančních prostředků na účtu žalovaného zřejmé, že nebude schopen úvěr splácet.12. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.13. Jestliže je Smlouva včetně jejích dodatků neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s náhradou účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutou, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).14. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.15. Žalovanému byla poskytnuta od žalobkyně částka 17 200 Kč (4 500 Kč + 2 000 Kč + 2 500 Kč + 4 500 Kč + 3 700 Kč). Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl žalobkyni částku 1 311 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době po