8 C 183/2023-51 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po částečném zpětvzetí a částečném zastavení řízení po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná uhradila celkem částku , částka, . Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 15 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka , částka, se sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, , z úroku ve výši , částka, , z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , z úhrady za administrativní činnost ve výši , částka, , z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši , částka, a ze smluvní pokuty ve výši , částka, . Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení v kapitalizované výši , částka, , úrok v kapitalizované výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne , datum, Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradou za administrativní činnost ve výši , částka, a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Společnost ověřila úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou, která sdělila, že je ve starobním důchodu, výše jejích příjmů činí , částka, , výše výdajů činí , částka, měsíčně, žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám, kdy uvedené informace Společnost měla ověřit poštovními poukázkami, které nicméně ani spolu s žádostí o úvěr soudu nepředložila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Žalovaná uhradila celkem částku ve výši , částka, (viz přehled transakcí).4. Dne , datum, si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy). Dopisem ze dne , datum, oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky , částka, do , datum, na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaná ničeho neuhradila.Právní posouzení věci5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne , datum, , čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu, na základě jakých konkrétních údajů Společnost ověřila úvěruschopnost žalované, reagovala žalobkyně tak, že příjmy byly stanoveny z poštovních poukázek, ale dokumenty k ověření výdajů přitom žalobkyně ani Společnost nedisponují (tedy nebyly ani soudu předloženy). Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem ze starobního důchodu ve výši , částka, , což měla Společnost ověřit prostřednictvím poštovních poukázek; tyto žalobkyně však soudu nepředložila a těmito ani nedisponuje. I kdyby však byly příjmy dle poukázek ověřeny, za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, aniž by zjišťovala její skutečné výdaje na bydlení, jídlo či léky, nezabývala se také tím, zda nehradí žalovaná například splátky jiných úvěrů a dále Společnost rovněž zcela rezignovala i na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI), přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Z výše uvedených důvodů shledal soud zkoumání úvěruschopnosti žalované nedostatečným.11. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, a