38 C 92/2025-55 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“) a žalovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši , částka, , uhradila však pouze , částka, . Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , nehrazený poplatek ve výši , částka, , 26,16% p.a. úrok z nesplacené jistiny , částka, od dne , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, , 26,16% p.a. úrok z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, z dlužné jistiny , částka, za dobu od , datum, do , datum, a 11,75% p.a. úrok z prodlení z jistiny , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle níž žalovaná při uzavření smlouvy převzala částku , částka, , na kterou uhradila , částka, (smlouva o spotřebitelském úvěru, tabulka umoření).4. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalované zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce do zákaznické karty. Podle údajů uvedených v zákaznické kartě žalovaná předložila složenky a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, podle nichž pobírala pravidelný měsíční příjem ve výši , částka, , a to čistý příjem ve výši , částka, a ostatní příjem (blíže nespecifikovaný) ve výši , částka, . Další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny částkou , částka, . U externích splátek byla uvedena nula, u interních splátek byla uvedena rovněž nula a odhadované měsíční výdaje činily , částka, . Složenky ani výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalované její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalované, v kartě zákazníka ani nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalované bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalované.6. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.13. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.14. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.15. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.16. Jak bylo uvedeno v bodě 5 rozsudku, žalobkyně nepředložila složenky a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky žalované, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalované uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalované a míra jejího zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalované mohly vyplývat.17. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).18. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovanou uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.19. Podpis žalované pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaná v pozici žadatele o úvěr, jejíž jednání je ovlivněno zájmem úvěr získat, z povahy věci není a ne