39 C 110/2025-75 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 101 620,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti uzavřela s žalovaným dne 2. 11. 2018 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 270 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru splácet spolu s úrokem ve výši 7,5 % ročně v 96 pravidelných měsíčních ve výši 3 749 Kč, a to vždy do 17. dne v měsíci. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, žalobkyně úvěr ke dni 17. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaná částka je složena z jistiny ve výši 100 120,38 Kč a z poplatků za zaslání upomínek ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje na příslušenství úrok ve výši 7,5 % p. a. z částky 101 620,38 Kč od 7. 4. 2024 do 14. 3. 2025 v kapitalizované výši 7238,01 Kč a od 15. 3. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 101 620,38 Kč od 13. 9. 2024 do 14. 3. 2025 v kapitalizované výši 7 586,85 Kč a od 15. 3. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z historie běžného účtu žalovaného, informací uvedených v žalovaným v žádosti, výpisem z registrů, blacklistů atd.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 11. 2018 Smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 270 000 Kč tak, že částka 229 111,52 Kč bude použita na předčasné splacení peněžitých závazků žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 10. 1. 2017, částka 12 328,44 Kč bude použita na předčasné splacení peněžitých závazků žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 24. 1. 2017, částka 11 147 Kč bude použita na úhradu závazků žalovaného vůči jiné společnosti a zbylá část bude poskytnuta na účet žalovaného č. , č. účtu, (viz Smlouva). Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 7,5 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 749 Kč splatných 17. dne v měsíci (viz Smlouva). Dne 9. 11. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému 270 000 Kč způsobem sjednaným ve Smlouvě (viz výpis z účtu na č. l. 16). Žalovaný uhradil celkem 253 334,33 Kč (viz výpočet jistiny na č. l. 49, přehled splátek na č. l. 39–44).4. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, žije v nájemním bytě, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., kdy jeho čistý měsíční příjem činí 18 176 Kč, měsíčně splácí žalobkyni jiný úvěr s nesplacenou jistinou 239 179,77 Kč a měsíčními splátkami 3 535 Kč, přičemž z výpisu z , právnická osoba, vyplývá výše nesplacené jistiny 331 520 Kč (viz výpis z CRIF, informace z , právnická osoba, ). Žalovaný dále uvedl, že nehradí žádné povinné výdaje (soudně nařízené, výživné apod. a hradí pojistné ve výši 500 Kč (viz výpis z CRIF). Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2018 do 31. 10. 2018 je patrné, že v měsíci 9/2018 činil počáteční zůstatek na účtu 516,47 Kč a konečný zůstatek 1 243,97 Kč, na účet přišlo 2+ 026 Kč a odešlo 18 298,50 Kč a v měsíci 10/2018 činil konečný zůstatek 224,96 Kč, na účet přišlo 22 844 Kč a odešlo 23 863,01 Kč. Dne 12. 9. 2018 přišlo na účet 18 176 Kč a dne 12. 10. 2018 17 144 Kč, v obou případech od společnosti , právnická osoba, . (viz výpis z účtu na č. l. 69).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli 2. 11. 2018 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ačkoliv žalobkyně uvedla, že při ověřování příjmů a výdajů vycházela mj. i z pohybů na běžném účtu žalovaného, ověřovala z něj pouze jeho příjmy, nikoliv výdaje. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Ačkoliv žalovaný uvedl, že žije v nájmu, žalobkyně nezjišťovala, kolik žalovaný měsíčně hradí na nájmu a zálohách a nevyžádala si například nájemní smlouvu, když žádné platby nájmu nejsou z výpisu z účtu žalovaného patrné. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce 9 a 10/2018 je navíc patrno, že výdaje žalovaného se pohybovaly od 18 000 Kč do 23 863 Kč, v jednom měsíci i převyšovaly příjmy žalovaného a dále že na tomto účtu žalovaný neměl téměř žádné finanční prostředky. Příjmy žalovaného tak již dva měsíce před poskytnutím úvěru nepostačovaly na úhradu jeho výdajů a své závazky hradil jen za cenu postupného zadlužování. Obezřetnost a důslednost žalobkyně byla na místě také vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr ze Smlouvy měl sloužit na konsolidaci jiných úvěrů, které byly žalovanému poskytnuty jak žalobkyní, tak i jinou společností. Soud vzhledem k uvedenému shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným a vzhledem k absenci finančních prostředků na účtu žalovaného a výdajům, které dosahovaly výši jeho příjmů, bylo nadto před uzavřením Smlouvy zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet.9. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.10. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).11. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.12. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy 270 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 253 334,33 Kč, která měla sloužit jako platba s