39 C 152/2025-32 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 388 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 4. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný uhradil naposled částku 3 000 Kč dne 27. 4. 2023, dále již ničeho neuhradil. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10 855,70 Kč, z úroku ve výši 402,01 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 5 218 Kč, z úhrady za administrativní činnost ve výši 1 483,72 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 928,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení a smluvní úrok.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaný si ujednali dne 4. 1. 2023 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 761 Kč a dalšími poplatky, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že bydlí u rodičů, nemá žádné vyživované dítě do 26 let, je zaměstnaný od 1. 12. 2022, jeho měsíční příjem činí 14 418 Kč, výdaje na bydlení činí 1 500 Kč, další výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 4 860 Kč a dále jeho výdaje tvoří srážky ze mzdy/výživné ve výši 1 104 Kč (viz žádost o úvěr). Společnost měla k dispozici pracovní smlouvu žalovaného uzavřenou dne 1. 12. 2022 (viz pracovní smlouva) se vznikem pracovního poměru dne 1. 1. 2023 a trváním na dobu neurčitou bez zkušební doby, ze které však výše jeho mzdy není patrná (viz pracovní smlouva) a dále výplatní lístky za měsíc 10 a 11/2022 od téhož zaměstnavatele, dle kterých činila jeho čistá mzda 21 676 Kč (viz výplatní lístky). mzdový výměr, dle kterého činila mzda žalovaného 17 000 Kč (viz mzdový výměr). Žalovaný uhradil Společnosti celkem 8 000 Kč (viz transakční historie).4. Dne 12. 3. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, příloha č. , hodnota, ). Dopisem ze dne 2. 4. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne 17. 7. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 31 851,59 Kč do 1. 8. 2025 s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění, podací lístek).5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení kupní ceny, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 2. 4. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 4. 1. 2023 Smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., na základě které Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že je od 1. 12. 2022 zaměstnán a jeho příjem činí 14 418 Kč, což Společnost ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy, dle které vznikl pracovní poměr sice až 1. 1. 2023, nicméně bez zkušební doby a dále výplatními lístky za měsíce 10 a 11/2022, které byly vystaveny stejným zaměstnavatelem, který byl uveden v pracovní smlouvě. Z výplatních pásek je patrné, že mzda žalovaného byla v uvedených měsících 21 676 Kč, nicméně z nové pracovní smlouvy není výše mzdy patrná. Ohledně výdajů žalovaného se však Společnost spokojila pouze s jeho tvrzením, že jeho výdaje na bydlení u rodičů činí 1 500 Kč, další výdaje 4 860 Kč a nadto ještě hradí výživné, či mu jsou prováděny srážky ze mzdy ve výši 1 104 Kč. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost rovněž zcela rezignovala i na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), nevyžádala si například výpis z běžného účtu žalovaného a neměla tak dostatek informací o jeho majetkové situaci, aby mohla posoudit jeho reálnou schopnost splácet poskytnutý úvěr. Vzhledem k uvedenému považuje soud zkoumání úvěruschopnosti žalovaného Společností za nedostatečné.12. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.