39 C 153/2025-60 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 34 096 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , resp. dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, (dále jen „Banka“), a žalovaný uzavřeli dne 17. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Banka po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla úvěrový rámec 30 000 Kč a kreditní kartu, prostřednictvím které mohl žalovaný úvěr čerpat a žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v měsíčních minimálních splátkách ve výši 2 % z částky vyčerpané v předchozím měsíci a současně se zavázal nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Žalovaný se však dostal se splácením do prodlení, pročež Společnost ke dni 1. 2. 2025 Smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a poplatků ve výši 4 096 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 17. 9. 2024 uzavřela Banka s žalovaným Smlouvu, na základě které se Banka zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnou úvěrový rámec 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr hradit v měsíčních splátkách ve výši minimálně 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, a to společně s úrokem ve výši 22,99 % ročně (viz. Smlouva).4. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a podílí se na nákladech na bydlení z 50 %, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, je zaměstnán jako dělník/řemeslník u společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem domácnosti činí 80 000 Kč a jeho průměrný měsíční příjem za 3 měsíce činí 31 823 Kč, nehradí žádné splátky a jeho měsíční nezbytné náklady činí 2 400 Kč (viz Žádost o smlouvu o revolvingový úvěr a vydání a užívání Karty, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Banka dále zjistila, že žalovaný hradí interní splátky ve výši 10 921,99 Kč měsíčně (viz vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Banka měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého bylo patrno, že v měsíci 6/2024 činil počáteční zůstatek 54 585,71 Kč, konečný zůstatek 90 565,71 Kč, na účet bylo připsáno 138 802 Kč a odešlo 102 822 Kč, jeho příjem ze zaměstnání činil 33 280 Kč a dále 730 Kč a 2 920 Kč činila dávka nemocenského (viz výpis z běžného účtu žalovaného). Z výpisu je dále patrno, že v měsíci 7/2024 činil konečný zůstatek 97 778,57 Kč, na účet bylo připsáno 130 987 Kč a odešlo 123 774,14 Kč, jeho příjem ze zaměstnání činil 29 894 Kč. V měsíci 8/2024 pak konečný zůstatek činil 56 433,57 Kč, na účet bylo připsáno 206 739,41 Kč a odešlo 181 338,47 Kč, jeho příjem ze zaměstnání činil 31 910 Kč (viz výpis z běžného účtu). Ve všech uvedených měsících odcházely z účtu pravidelně platby s popisem „Spl. úv.“ ve výši 4 023 Kč a 8 044,99 Kč (viz výpis z běžného účtu).5. Žalovaný čerpal dne 18. 9. 2024 částku 29 000 Kč a dne 24. 9. 2024 částku 2 000 Kč, nicméně uhradil jen 1 000 Kč dne 19. 9. 2024 (viz výpis ke kreditní kartě).6. Dne 14. 5. 2025 si Banka jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Banka postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy). Dopisy odeslanými dne 27. 5. 2025 odeslaným dne 6. 6. 2025 oznámila Banka žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 25. 8. 2025 (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Banka postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Bankou dopisem odeslaným dne 6. 6. 2025, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v účinném znění, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 31 923 Kč, z výpisu z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením Smlouvy byl prokázán průměrný čistý příjem ve výši 32 911 Kč. Jiný pravidelný žalovaný neuvedl, a ačkoliv je z výpisu z účtu patrný poměrně vysoký příjem, jeho odesílatelé jsou ve výpisu začerněni a z jiných předložených dokumentů nevyplývá, že by Banka původ tohoto příjmu zjišťovala. Co se týče tvrzeného příjmu celé domácnosti ve výši 80 000 Kč, tuto částku nemohl soud zohlednit, neboť žalovaný nebyl ženatý a příjem (pravděpodobně rodičů) by na splácení úvěru bez jejich výslovného souhlasu použít nebylo možné. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a podílí se na nákladech na bydlí z 50 %, Banka však nijak nezkoumala, jakou konkrétní částkou žalovaný na bydlení přispívá a stejně tak ani nezjišťovala, jaké jsou jeho další pravidelné výdaje na jídlo, dopravu, ošacení atd. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Obezřetnost a důslednost Banky při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný hradil přímo Bance splátky jiných úvěrů v měsíční výši 10 921,99 Kč, k čemuž je ovšem nutno uvést, že z výpisu z jeho běžného účtu jsou patrné dvě pravidelné splátky úvěrů ve výši 12 067,99 Kč (4 023 Kč + 8 044,99 Kč). Měsíční výdaje žalovaného nadto na uvedeném účtu dosahovaly měsíčně v rozmezí od cca 100 000 Kč do 180 000 Kč. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze formálním a nedostatečným.13. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přih