39 C 164/2025-66 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 142 447,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti uzavřela s žalovaným dne 25. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru splácet spolu s úrokem ve výši 17,19 % ročně v pravidelných měsíčních, nicméně uhradil pouze 12 735,87 Kč. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 137 264,13 Kč a z poplatků za zaslání upomínek ve výši 5 183 Kč. Dále žalobkyně požaduje na příslušenství smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2023 Smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 17,19 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 337 Kč splatných 14. dne v měsíci (viz Smlouva). Dne 25. 10. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému 150 000 Kč převodem na jeho bankovní účet (viz výpis z účtu). Žalovaný uhradil celkem 12 735,87 Kč (viz přehled plateb).4. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, je zaměstnán a jeho pravidelný měsíční čistý příjem činí 40 000 Kč, žije v nájmu a jeho měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 12 000 Kč a výdaje na splátky úvěrů činí 8 000 Kč (viz žádost o poskytnutí úvěru). Žalobkyně potvrzením o výši pracovního příjmu zjistila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho průměrný měsíční příjem činil v roce 2022 celkem 43 667 Kč a od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 činil 43 162 Kč (viz potvrzení o výši pracovního příjmu). Lustrací v systému CBCB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl 3 existující splátkové kontrakty s nesplacenou jistinou 1 251 706 Kč a měsíční splátkou 14 270 Kč, 1 existující kreditní kontrakt/úvěrovou kartu/stavební spoření s nesplacenou jistinou 87 836 Kč a jeden nesplátkový kontrakt/debet s vyčerpanou částkou 5 298 Kč. Z lustrace je dále patrné, že 13 splátkových kontraktů bylo ukončeno a 4 žádosti o poskytnutí splátkových kontraktů byly zamítnuty bankou (viz informace z , právnická osoba, ).5. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu žalovaného za měsíc 9/2023, který měla k dispozici, ze kterého je patrné, že počáteční zůstatek na účtu činil 1 065,56 Kč, konečný zůstatek činil – 5 297,35 Kč, na účet bylo připsáno bylo připsáno 41 621 Kč a odešlo 47 983,91 Kč. Z výpisu je patrné, že žalovaný hradil nájemné ve výši 12 000 Kč a že mu v daný měsíc od zaměstnavatele přišlo 36 984 Kč (viz výpis z účtu žalovaného).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně coby úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli 25. 10. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně ověřila, že žalovaný je zaměstnán a má pravidelný příjem, který činí měsíčně 43 162 Kč, přičemž nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného zjistila, že v měsíci 9/2023 činil 36 984 Kč. Co se týče jeho výdajů, ty žalobkyně neověřovala vůbec a spokojila se pouze se sdělením žalovaného. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu a jeho měsíční výdaje činí 12 000 Kč + 8 000 Kč tvoří splátky jiných úvěrů. Z výpisu z účtu žalovaného však mohla žalobkyně zjistit, že výdaje žalovaného u těchto částek nekončí, neboť 12 000 Kč představuje pouze úhrada nájemného, nadto měsíční splátky úvěrů nečiní 8 000 Kč, ale 14 270 Kč. Vzhledem k těmto nepravdivým údajům uvedených ze strany žalovaného měla být žalobkyně obezřetnější a zkoumat skutečnou výši jeho pravidelných výdajů, a to zejména za situace, kdy měla k dispozici výpis z jeho účtu. Z něj totiž v měsíci 9/2023 odešlo celkem 47 983,91 Kč, a žalovaný na něm koncem tohoto měsíce nedisponoval žádnými finančními prostředky. Příjmy žalovaného tak zjevně nepostačovaly na úhradu jeho výdajů a své závazky hradil jen za cenu postupného zadlužování. Soud vzhledem k uvedenému shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným. Vzhledem k absenci finančních prostředků na účtu, vysokým výdajům, které dosahovaly výši jeho příjmů, a vysoké míře zadlužení, bylo nadto před uzavřením Smlouvy zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet.10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.12. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy 150 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 12 735,87 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 137 264,13 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčk