39 C 96/2025-45 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 100 Kč od 10. 1. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely po předchozím ověření úvěruschopnosti žalované, prostřednictvím internetu dne 24. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 155 290 Kč, který měl být splacen nejpozději 24. 5. 2024, avšak žalovaná uhradila pouze 141 190 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu dne 24. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 14 140 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úroky (viz Smlouva). Žalovaná čerpala úvěr v období od 24. 5. 2022 do 29. 10. 2023 v celkové výši 165 690 Kč, a to na bankovní účet vedený na její jméno (viz sdělení , právnická osoba, ., výpis z účtu žalované, potvrzení o provedených platbách). Žalovaná celkem uhradila 141 190 (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Z předloženého výpisu z aplikace kontomatik je patrné, že dne 16. 3. 2022, 22. 4. 2022 a 20. 5. 2022 byla na účet žalované připsána pokaždé částka 4 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 21. 12. 2021 a 14. 12. 2021 zaslala žalovaná pokaždé 1 155 Kč na účet společnosti , právnická osoba, , z výpisu naopak není patrný pravidelný příjem či údaje o zůstatku (viz výpis z kontomatiku).4. Dne 23. 3. 2025 si ujednaly Společnost coby postupitel a společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . pohledávky, mezi kterými byla uvedena také pohledávka za žalovanou (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025, příloha) a společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . coby postupitel postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 na žalobkyni coby postupníka pohledávky, mezi kterými byla uvedena také pohledávka za žalovanou (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025, příloha). Dopisem ze dne 2. 6. 2025, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 30 279,60 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník).5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne 23. 3. 2025 postoupila Společnost pohledávku za žalovanou ze smlouvy na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji dne 27. 3. 2025 postoupila žalobkyni, což bylo doloženo smlouvami o postoupení pohledávek, a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne 2. 6. 2025, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost však v daném případě nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů a výdajů žalované, nezjišťovala, zda je žalovaná zaměstnána či pobírá dávky státní sociální podpory a nezkoumala ani výši jejích výdajů na bydlení, jídlo, dopravu atd. Příjmy i výdaje žalované tak Společnost pouze odhadovala, přitom ani neuvedla, s jakými částkami pracovala, nevyžádala si ani potřebné dokumenty, ze kterých by zjistila příjmy a výdaje žalované, jako například pracovní smlouvu, výplatní pásky či nájemní smlouvu. Z předloženého výpisu z aplikace kontomatik není patrný žádný pravidelný příjem žalované, naopak je z něj patrné, že žalované byly poskytnuty 3 částky od společnosti , právnická osoba, . a že v minulosti zasílala peníze také společnosti , právnická osoba, , tedy že jí byly poskytnuté jiné nebankovní úvěry. Společnost přitom zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a nezkoumala tak úvěrové zatížení žalované. Vzhledem k uvedenému tak soud uzavřel, že Společnost úvěruschopnost žalované nezkoumala.10. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení). Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalované byla poskytnuta od Společnosti částka 165 690 Kč. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla Společnosti celkem 141 190 Kč, která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 24 500 Kč.12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok