46 C 109/2025-117 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení a částky 1 000 Kč jakožto nákladů za upomínání žalovaného. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 2. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 000 Kč, splatnými vždy 15. dne v měsíci. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2025 a ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Dne 3. 2. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal uhradit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (viz smlouva na č. l . 12, kopie občanského průkazu). Podle čl. 10.7. Smlouvy se smlouva stává účinnou v okamžiku připsání verifikační platby žalovaného na účet žalobkyně. Dne 3. 2. 2025 zaslal žalovaný na účet žalobkyně částku 1 Kč (viz detail pohybu na č. l. 33, výpis z účtu žalovaného na č. l. 51). Dne 4. 2. 2025 zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného 30 000 Kč (viz detail pohybu na č. l. 34, výpis z účtu žalovaného na č. l. 52 p. v.). Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).4. Před uzavřením Smlouvy žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádnému dítěti, jeho příjem činí 80 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 5 000 Kč, náklady domácnosti činí 5 000 Kč a nemá jiné finanční závazky (viz Příloha č. 1 Smlouvy na č. l. 20). Žalobkyně tyto údaje ověřila oproti výpisu z účtu žalovaného a lustraci v systému SOLUS, dle kterých činil příjem žalovaného 52 769 Kč, náklady domácnosti 2 602 Kč a jiné finanční závazky 16 000 Kč (viz Příloha č. 1 Smlouvy na č. l. 20).5. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že v měsíci 12/2024 činil počáteční zůstatek na účtu 12 407,95 Kč, souhrn všech příchozích plateb 138 165 Kč a souhrn všech odchozích plateb 151 447,85 Kč a v měsíci 1/2025 činil souhrn všech příchozích plateb 98 270 Kč a souhrn všech odchozích plateb 153 755,35 Kč (viz mimořádný výpis z účtu na č. l. 48). Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný není v insolvenci a není proti němu vedena exekuce (viz datový výstup z Credit Info CEE).Právní posouzení věci6. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně uvedla, že příjmy a výdaje žalovaného ověřila výpisem z jeho běžného účtu, ze kterého je sice patrné, že jeho příjem činil v měsíci 12/2024 celkem 138 165 Kč a v měsíci 1/2025 98 270 Kč, není však zřejmé, jaké jsou zdroje tohoto příjmu, zda jde o příjmy ze zaměstnání, podnikání, či se jedná o jiné poskytnuté úvěry. Uvedené informace totiž nejsou z výpisu z účtu patrné a žalobkyně se na zdroje příjmu žalovaného nedotazovala a nevyžádala si například pracovní smlouvu, či nenahlédla do živnostenského rejstříku. Za zásadní pochybení však soud považuje to, že žalobkyně nijak neověřovala výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Ohledně výdajů na bydlení se spokojila toliko s tvrzením žalovaného, že jeho výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, aniž by si vyžádala například nájemní smlouvu či zjišťovala, zda má žalovaný vlastní bydlení. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádné jiné finanční závazky, přičemž žalobkyně zjistila, že splácí jiné úvěry ve výši 16 000 Kč měsíčně. Vzhledem k nepravdivým údajům sděleným žalovaným tak měla být žalobkyně více obezřetná a ověřit, jaká je jeho reálná majetková situace. Z výpisu z běžného účtu žalovaného je dokonce patrné, že jeho celkové výdaje v měsíci 12/2024 činily 151 447,85 Kč a v měsíci 1/2025 činily 153 755,35 Kč, v obou uvedených měsících tak převyšovaly jeho příjmy a při počátečním zůstatku 12 407,95 k 1. 12. 2024 musel být jeho zůstatek k 31. 1. 2025 záporný. Z uvedených důvodů tak soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako pouze formální a nedostatečné, nadto bylo vzhledem k jeho výdajům, které převyšovaly jeho příjmy, a absenci finančních prostředků na běžném účtu zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet.11. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.13. Žalovaný obdržel od žalobkyně v případě Smlouvy částku 30 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný žalobkyni neposkytl ničeho.14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok