46 C 73/2025-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 940,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 940,30 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná dne 13. 12. 2023, na jejímž základě poskytla Společnost žalované téhož dne 7 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby její nárok posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaná uzavřely dne 12. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit společně s poplatkem a úrokem 11 dnů od poskytnutí úvěru (viz Smlouva na č. l. 10). Společnost zaslala na účet vedený na jméno žalované částku 7 000 Kč, přičemž platba byla na tento účet připsána dne 13. 12. 2023 (viz Potvrzení o provedené platbě na č. l. 17, výpis z účtu žalované na č. l. 49).4. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 10. 2023 do poskytnutí úvěru je patrné, že v měsíci 10/2023 činil počáteční zůstatek 48 295,10 Kč, konečný zůstatek 3 595,77 Kč, na účet přišlo 58 644 Kč a odešlo 103 343,33 Kč. Dne 11. 10. 2023 odešla z účtu částka 5 100 Kč s popisem „, právnická osoba, . splátka úroků úvěru“, dne 24. 10. 2023 přišla na účet částka 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 25. 10. 2023 částka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a dne 26. 10. 2023 částka 16 000 Kč a 4 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , s.r.o. V měsíci 11/2023 činil konečný zůstatek 4 907,83 Kč, na účet přišlo 57 597,01 Kč a odešlo 56 284,95 Kč. Dne 9. 11. 2023 přišla na účet částka 4 000 Kč od , právnická osoba, , dne 10. 11. 2023 částka 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 23. 11. 2023 částka 4 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . a dne 28. 11. 2023 částka 5 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , s.r.o. (viz výpis z účtu žalované na č. l. 33 – 51).5. Dne 5. 3. 2025 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla uvedena pohledávka za žalovanou z uvedené Smlouvy (viz dohoda o úplatě na č. l. 18 vč. přílohy). Dopisem ze dne 15. 3. 2025 oznámila postoupení pohledávky žalované Společnost a žalobkyně téhož dne vyzvala žalovanou k zaplacení částky 25 408,30 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni Žalovaná ničeho neuhradila.Právní posouzení věci6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ze dne 5. 3. 2025 postoupila Společnost pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem Společnosti ze dne 15. 3. 2025, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Společnost nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů či výdajů žalované, nezjišťovala, zda je žalovaná zaměstnaná, zda má vyživovací povinnost k jiné osobě, zda má jiné úvěry a neprováděla ani lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI. Přitom pokud by si vyžádala alespoň výpis z účtu žalované, zjistila by, že její výdaje v měsíci 10/2023 dvojnásobně převyšovaly její příjmy a v měsíci 11/2023 dosahovaly téže výše jako její příjmy. Nadto bylo žalované v průběhu těchto dvou měsíců poskytnuto několik jiných nebankovních úvěrů a je tak zřejmé, že finanční situace žalované nebyla vůbec příznivá. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k tomu, že žalovaná měla velmi vysoké měsíční výdaje a její příjmy byly tvořeny zejména jinými úvěry, zřejmé, že nebude schopna úvěr splácet.12. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu, poplatky, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).13. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 7 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná neposkytla žalobkyni ničeho.14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 7 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění16. O náhradě nákladů řízení rozhodl