8 C 174/2025-111 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 552,84 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru reg. č. , hodnota, ze dne 30. 5. 2023 (dále též jen „Smlouva“). Podle této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem 20,9 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 768 Kč, ale uhradil pouze 14 471,28 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 12 365,28 Kč a poplatků ve výši 187,56 Kč také kapitalizovaný úrok 1 182,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 177,45 Kč, úrok ve výši 12 % ročně za období od 25. 4. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 365,28 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.3. Soud přitom zjistil následující:4. Žalobkyně předložila dokument označený jako Smlouva, kde u podpisů bylo u kolonky žalobkyně uvedeno jen „podepsáno elektronicky“ a to samé u kolonky klienta, tj. bez dalších údajů (viz Smlouva). Téhož dne byla částka úvěru žalovanému vyplacena (viz historický výpis). Žalovaný uhradil částku 14 471,28 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2025 k úhradě dlužné částky 13 685,28 Kč do 4. 4. 2025 (viz předžalobní upomínka, poštovní podací arch).5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalovaný v rámci návrhu na poskytnutí úvěru úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho měsíční příjmy ze závislé činnosti činí 26 000 Kč, náklady spojené s bydlením 3 000 Kč a ostatní výdaje 4 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 250 000 Kč měsíčně (viz návrh na poskytnutí úvěru). Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má úvěrový limit kreditní karty v nesplacené výši 14 775,64 Kč, dva spotřebitelské úvěry v nesplacené výši 8 343,98 Kč a 4 846,20 Kč a jeden povolený debet v nesplacené výši 2 102 Kč (viz návrh na poskytnutí úvěru). Žalobkyně dále zjistila, že v období od 7/2022 do 11/2022 bylo žalovanému odmítnuto poskytnutí 3 úvěrů po 5 000 Kč a 1 úvěru ve výši 20 000 Kč (viz odpověď z ext. registrů).6. Soud věc posoudil následovně:7. Podle § 2991 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Pokud jde o uzavření smlouvy, má soud za to, že Smlouva předložená žalobkyní neprokazuje, že by strany Smlouvu opravdu podepsaly. Za jiných okolností by na základě toho soud musel nařídit jednání a tam o tom žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) poučit. V předmětném případě to však soud činit nemusel, protože i kdyby bylo nakonec prokázáno, že Smlouva stranami podepsána byla, na výsledek sporu by to nemělo vliv. Soud by měl totiž i tak za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 5 rozsudku vyplývá, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši příjmů a výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Věřitel musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Společnost si k ověření příjmů žalovaného nevyžádala například pracovní smlouvu či výplatní pásky a nenahlédla ani do výpisu z jeho běžného účtu pro zjištění výše jak příjmů, tak i pravidelných výdajů či peněžního zůstatku. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaný měl v době uzavření Smlouvy jiné úvěry, a to jak přímo u žalobkyně, tak i u jiné společnosti, kdy celková výše nesplacené jistiny činila 30 067,82 Kč a dále vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo již v minulém roce odmítnuto poskytnutí 4 úvěrů, přitom 3 činily pouze 5 000 Kč. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.11. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.12. Vzhledem k výše uvedeným závěrům je tak zřejmé, že Smlouva byla neplatná, ať už z důvodu neprokázání jejího uzavření, nebo z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti.13. Žalovaný tak obdržel od žalobkyně v 20 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobkyni celkem 14 471,28 Kč; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 5 528,72 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 20 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 14 471,28 Kč).14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měl zaplatit do 4. 4. 2025 a dne 5. 4. 2025 se ocitl dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny 5 528,72 Kč od tohoto data ve výši