10 C 322/2025-34 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně svou žalobou ze dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou uzavřeli dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, , kterou měl žalovaný vrátit žalobkyni do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný do dnešního dne úvěr neuhradil. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinou úvěru ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvní pokutu dle čl. 8.1 smlouvy ve výši , částka, (5 x , částka, ) za prodlení žalovaného s úhradou splátek.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že částku , částka, od žalobkyně skutečně obdržel a nárok žalobkyně v této části uznává. Namítl však, že úvěr mu nebyl žalobkyní poskytnut jako podnikatelský, ale jednalo se dle něj zastřený spotřebitelský úvěr, neboť získané peněžní prostředky byly použity výhradně pro osobní potřebu žalovaného na úhradu jeho dřívějších soukromých závazků. Co se týká poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty, má za to, že jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť navýšení původní jistiny o 78,3 % je v přímém rozporu s ustanoveními občanského zákoníku a vykazuje znaky lichvy.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále též „smlouva“), z níž vyplývala povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru (do , datum, ) a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (ode dne čerpání úvěru do jeho úplného splacení), tedy poplatek ve výši , částka, . Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky byla mezi účastníky ujednána povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, (smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -2298 ze dne , datum, ).5. Dne , datum, zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, (Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ). Předžalobní výzvou k úhradě ze dne , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky v celkové výši , částka, , a to nejpozději ve lhůtě tří dnů, přičemž tato výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , Potvrzení o podání doporučené zásilky). Žalovaný neuhradil ničeho (nezpochybněné tvrzení žalobkyně).6. Žalobkyně popsala, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem, kdy se žalovaný zaregistroval na webové stránce www.nazivnost.cz zadáním svých osobních údajů. Následně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě žalovaným předložené kopie svého občanského průkazu. Bankovní účet žalovaného ověřila formou notifikační platby. Poté byl žalovanému doručen návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. K podpisu smlouvy ze strany žalovaného došlo dne zadáním unikátního SMS kódu, který byl žalovanému zaslán na jeho telefonní číslo.7. Prověření identity žalovaného a jeho bankovního účtu bylo prokázáno listinami označenými BankID a Payments info. Připojení unikátního kódu namísto podpisu je prokázáno samotnou smlouvou, ve které je uveden kód SMS verifikace , Anonymizováno, s datem , datum, . Tyto popsané skutečnosti a také skutečnost, že téhož dne, kdy byla smlouva opatřena unikátním kódem, byla žalovanému zaslána platba ve výši , částka, (která odpovídá částce ve smlouvě), vede soud k závěru, že smlouva mezi účastníky byla popsaným distančním způsobem uzavřena (viz Payments info, BankID, smlouva).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.14. Nejprve se soud zabýval, a to nejen k námitce žalovaného, ale z úřední povinnosti, zda žalovaný uzavíral smlouvu o úvěru jako podnikatel či zda v tomto posuzovaném právním vztahu vystupoval jako spotřebitel.15. Žalobkyně byla usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnila svá tvrzení a prokázala, z čeho dovozuje, že v uvedeném případě se jednalo o úvěr podnikatelský, a nikoliv úvěr spotřebitelský. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala.16. Dle konstantní soudní judikatury je podnikatel v rámci obecné definice vymezen podle reálné činnosti, jde o osobu, která vykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem, tedy činnost, která vykazuje charakteristické znaky podnikatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2919/2022). V rozhodnutí ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1176/21, Ústavní soud konstatoval, že pro určení, zda smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem jako podnikatelem či mezi dlužníkem jako spotřebitelem není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran (shodně též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1930/11, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1196/2003, sp. zn. 28 Cdo 3249/2017), ale je třeba zkoumat faktický stav věci, neboť i osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v konkrétním vztahu jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti, souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva „skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení pro podnikatelské účely. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahů je třeba zkoumat faktický stav věci, tedy zda dlužník, jakožto podnikající fyzická osoba jedná při uzavírání smlouvy coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti a zda je dána skutečná souvislost půjčovaných finančních prostředků s podnikáním dlužníka, přičemž pro charakter vztahu je zásadní vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž je zřejmé, že uzavřená úvěrová smlouva se skutečně týká podnikatelské činnosti dlužníka.17. Jelikož žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, že by žalovanému poskytla podnikatelský úvěr, posoudil soud právní jednání mezi účastníky jako jednání žalobkyně co by podnikatele se žalovaným jakožto spotřebitelem a postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru.18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne 24. 7. 2025 vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žal