39 C 45/2026-36 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalovaná úvěrová pohledávka představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , poplatky za pojištění ve výši , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši , částka, , úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, kapitalizovaného částkou , částka, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně ani přes výzvu soudu nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec , částka, a umožnit žalovanému jeho čerpání a žalovaný se zavázal načerpanou jistinu úvěru uhradit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně, a to do formou minimálních měsíčních splátek (viz Smlouva). Žalovaný čerpal celkem , částka, a uhradil celkem , částka, (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, (viz předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch).4. Před uzavřením Smlouvy žalovaný uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí , částka, , jeho výdaje na bydlení činí , částka, , ostatní výdaje činí , částka, a nehradí splátky jiných úvěrů (viz karta klienta, Smlouva). Žalobkyně nahlédla do registru NRKI, SOLUS a CEE s výsledkem „OK“ a dále insolvenčního rejstříku, ve kterém žalovaný neměl záznam (viz karta klienta). Z úvěrové zprávy je patrné, že žalovaný měl 2 existující splátkové kontrakty s měsíční splátkou , částka, a zbývající částkou ke splacení , částka, (viz úvěrová zpráva). Ohledně výdajů pak žalobkyně vycházela z životního minima a normativních nákladů na bydlení (viz ověření bonity MLS).5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně při zjišťování příjmu žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným, který uvedl, že jeho příjmem činí , částka, měsíčně, což však žalobkyně nijak neověřila. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně z úvěrové zprávy zjistila, že žalovaný splácí jiné úvěry ve výši , částka, měsíčně, ohledně ostatních výdajů se však žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného a další výdaje pouze odhadovala na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení, což však není částka reflektující skutečné poměry daného jedince. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Obezřetnost byla v daném případě na místě i vzhledem k tomu, že žalobkyně zjistila existenci jiných splátkových kontraktů, i když žalovaný tvrdil opak. Uvedený postup tedy nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb.10. S účinností od , datum, stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.12. Žalovaný obdržel od žalobkyně v případě Smlouvy , částka, náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný uhradil žalobkyni částku , částka, , která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí , částka, .13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky , částka, . Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen sta