8 C 211/2025-58 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 32 949,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 23. 5. 2024 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované 50 000 Kč a žalované vznikla povinnost poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 1 000 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 194 Kč. Žalovaná uhradila pouze splátky od 14. 6. 2024 do 14. 4. 2025. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 31 949,62 Kč a ze smluvní pokuty v celkové výši 1 032,08 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Dne 23. 5. 2024 si žalobkyně a žalovaná ujednaly prostřednictvím elektronických komunikací Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně, to vše ve 27 měsíčních splátkách ve výši 2 194 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci, počínaje dnem 14. 6. 2024 a dále poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 000 Kč (viz Smlouva, všechno podstatné o úvěru, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS).4. Před poskytnutím úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má dvě děti, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, , její příjem činí 35 000 Kč a měsíční výdaje včetně splátek úvěrů činí 18 000 Kč (viz potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ). Z úvěrové zprávy žalobkyně zjistila, že žalovaná má 4 existující splátkové kontrakty se zbývající částkou 203 430 Kč a měsíční splátkou 5 581 Kč, přičemž ve všech případech jde o osobní úvěry z 8. 3. 2021, 2. 11. 2023, 5. 2. 2024 a 24. 4. 2024 (viz úvěrová zpráva, potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta).5. Z výpisu z účtu žalované, který měla žalobkyně k dispozici je patrné, že v měsíci 2/2024 odešlo z tohoto účtu celkem 62 595 Kč, na účet byla připsána částka 41 000 Kč představující poskytnutý osobní úvěr, dále částka 11 000 Kč, 7 500 Kč a 5 000 Kč, a to pokaždé z jiného účtu, v měsíci 3/2024 odešlo z účtu celkem 102 312 Kč a na účet byla připsána částka 18 400 Kč, 18 937 Kč, 24 900 Kč a 33 600 Kč, také pokaždé z jiného zdroje (různé účty, vklad přes bankomat) a v měsíci 4/2024 odešlo z účtu celkem 476 571 Kč, na účet byla připsána částka 149 000 Kč, 107 400 Kč, 8 000 Kč, 50 000 Kč, 68 700 Kč, 13 000 Kč, 10 600 Kč opět z různých zdrojů a částka 45 309 Kč od finančního úřadu (viz výpis z účtu žalované).6. Dne 23. 5. 2024 poskytla žalobkyně na účet žalované 50 000 Kč (viz potvrzení o vyplacení úvěru). Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 28 134 Kč (viz splátkový kalendář). Dále žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu ze dne 16. 7. 2025, ve které byla vyzvána k uhrazení dlužné částky do 25. 7. 2025 (viz předžalobní upomínka).Právní posouzení věci7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná projevily vůli uzavřít Smlouvu, tj. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Ačkoliv strany projevily vůli Smlouvu uzavřít, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzenou výší příjmů a výdajů žalované, aniž by tuto ověřovala oproti jakýmkoliv dokladům, jako například pracovní smlouva, výplatní pásky či nájemní smlouva. Žalobkyně sice měla k dispozici výpis z účtu žalované za měsíc 2–4/2024 nelze ovšem říci, že by z něj při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela. Z účtu totiž nejsou patrné žádné pravidelné příjmy ze zaměstnání, naopak jsou z něj patrné nepravidelné příjmy, které činily v měsíci 2/2024 celkem 64 500 Kč, v měsíci 3/2024 celkem 95 837 Kč a v měsíci 4/2024 celkem 409 700 Kč, část příjmů však tvořily jiné úvěry, které byly žalované poskytnuty. Ač nepravidelné, tak vysoké příjmy žalované však neznamenají, že bude žalovaná schopna úvěr splácet, neboť skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Žalobkyně však z výpisu z účtu nezkoumala ani výdaje žalované. Pokud by tak učinila, zjistila by, že její výdaje jsou několikanásobně vyšší než žalovanou tvrzená částka, když v měsíci 2/2024 činily 62 595 Kč, v měsíci 3/2024 činily 102 312 Kč a v měsíci 4/2024 činily 476 571 Kč a pravidelně tak přesahovaly výši příjmů žalované na uvedeném účtu. Pokud by se tedy žalobkyně nezaměřila pouze na příjmy žalované, ale hodnotila její schopnost úvěr splácet i ve vztahu k jejím výdajům na účtu a úvěrovému zatížení, dospěla by k závěru, že majetková situace žalované není příznivá. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným.11. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.12. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.13. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 50 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla žalobkyni celkem částku 28 134 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 21 866 Kč.14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měla zaplatit do 25. 7. 2025 a dne 26. 7. 2025 se ocitla dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z