21 C 222/2021-18 — Okresní soud ve Znojmě

Žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.873 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kdy tato částka představuje částku za vynaloženou lékařskou péči na [jméno] [příjmení], která byla vynaložena žalobkyní na ošetření zranění způsobeného žalobcem dne [datum], jak o tom bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Usnesením soudu ze dne 12. 1. 2022 č. j. 21 C 222/2021-16, které nabylo právní moci dne 19. 1. 2022, soud uložil povinnost žalovanému se ve věci vyjádřit v souladu s ustanovením § 114b) o. s. ř. Podle § 114b) odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), může soudce s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 o. s. ř.) a věcí podle § 118b) o. s. ř. žalovanému uložit povinnost se k věci písemně vyjádřit a v případě, že nárok proti němu žalobou uplatněný neuznává, vylíčit skutečnosti pro svou obranu, označit či soudu doložit důkazy, jichž se na svou obranu dovolává. K podání vyjádření mu soud určí lhůtu ne kratší než 30 dní. Pokud pak v této lhůtě se žalovaný nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaké vážné důvody mu v tom brání, má se za to, že nárok žalobou uplatněný uznává. Podle § 153a) o. s. ř., soud rozhodne rozsudkem pro uznání i na základě vzniku této fikce uznání. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nemusí nařizovat jednání. Povinnost vyjádřit se a zabránit tak fikci uznání splní žalovaný tím, že uvede skutkové okolnosti, na nichž staví svou obranu, a označí důkazy. Usnesení s výzvou převzal žalovaný do vlastních rukou dne 19. 1. 2022. Do třiceti dnů od doručení usnesení žalovaný kvalifikované vyjádření ve věci nezaslal a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Soud proto, s ohledem na poučení, kterého se žalovanému dostalo, rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť nečinnost žalovaného fikci, že žalovaný nárok, který je proti němu uplatňován uznává, umožňuje a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. Ve smyslu § 153 a) odst. 4 o. s. ř. nemuselo být pro vydání rozsudku pro uznání nařízeno jednání a došlo pouze k vyhlášení rozsudku dle § 156 o. s. ř. Uvedený nárok má charakter regresního nároku dle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 114 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 873 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba) a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je osvobozena od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích, byla povinnost k zaplacení soudního poplatku uložena žalovanému dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Souběžně je vydáno usnesení o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni k nesprávné výzvě soudu.