23 C 35/2022-35 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 31. 3. 2022 se žalobce po žalovaném po částečném zpětvzetí domáhá zaplacení částky 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 12. 2021 do zaplacení, neboť mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Na základě následných dohod byl poskytnutý úvěr navýšen až na celkem 50 000 Kč se splatností do 8. 12. 2021. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatit. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že úvěr nebyl schopen splácet, neboť se dostal do finančních potíží. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] z jejích dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se mu zavázala poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč splatný formou 32 měsíčních splátek po 695,14 Kč s tím, že celková splatná výše úvěru činí 22 244,48 Kč. Dne [datum] byl úvěr navýšen na částku 25 000 Kč, měsíční splátky se navýšily na 1 665,81 Kč a celková splatná částka úvěru na 53 305,92 Kč. Dne [datum] byl úvěr navýšen na 49 694,19 Kč. Konečné parametry úvěru byly stanoveny tak, že úvěr měl být splacen formou 35 měsíčních splátek po 2 925,41 Kč, výše úrokové sazby činila 57,4% ročně, RPSN 75,2%, celková splatná výše úvěru 103 334,35 Kč. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Z výpisů z účtu společnosti [právnická osoba] vzal soud dále za prokázané, že na výše uvedený účet byla dne [datum] poukázána částka 10 000 Kč, dne [datum] částka 15 000 Kč a dne [datum] částka 25 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobcem a ze soupisu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla poustoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 18. 12. 2021. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 6. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Žalobce v řízení vůbec netvrdil a neprokazoval, jakým způsobem jeho právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně splatit. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 50 000 Kč skutečně obdržel převodem na účet, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytnutou částku 35 000 Kč zbývaící po částečné dobrovolné úhradě částky 15 000 Kč. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti, soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb, ve znění účinném ke dni prodlení. Pro úplnost soud dodává, že nedostatek skutkových tvrzení a důkazů stran úvěryschopnosti se měl pokusit odstranit prostřednictvím poučovací povinnosti dle § 118 o.s.ř., ale jelikož žalobce podanou žalobou uplatil k úhradě toliko dlužnou jistinu a zákonný úrok z prodlení, považoval soud tento krok za nadbytečný a protahující řízení, neboť i kdyby žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného splnil, byl by výsledek řízení stejný, jako v případě, kdy soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vydání bezvůdodného obohacení. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části rozsudku, neboť žalobce byl v řízení plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právního zastoupení ze tři úkony právní služby do podání žaloby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., adovkátní tariff po 500 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za tyto tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, z odměny za právní zastoupení za jeden úkon právní služby po podání žaloby (sepis částečného zpětvzetí) dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 3 100 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tento úkon dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve výši 300 Kč, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z 21% DPH ve výši 1 092 Kč. 14. Pro závěry, zda žaloba je podána na ustáleném vzoru, nemá význam pouze formální stránka žaloby, tedy zda je podána vyplněním předtištěného tiskopisu, ale i stránka obsahová. Žalobce je právnickou osobou přebírající určitý okruh typizovaných smluv, které na něj přešly jako na postupníka z titulu smlouvy o postoupení pohledávek. Pro aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu je rozhodné, že je ve vztahu k danému typu smlouvy vždy pevně dán okruh rozhodných skutečností, které jsou v žalobě tvrzeny a které se pro daný smluvní typ liší v podstatě jen datem uzavření smlouvy, označením smluvního partnera, datem, kdy na smlouvu přestalo být plněno, a výší dluhu. Všechny tyto skutečnosti musí být najisto postaveny již před podáním žaloby a musí být z dokladů žalobce zjištěny jeho pracovníky tak, aby bylo možno najisto postavit, zda tu vůbec pohledávka žalobce vznikla. Jestliže tyto zjištěné skutečnosti jsou následně vtěleny do podané žaloby, jedná se již o činnost rázu spíše administrativního, než právně odborného.