23 C 4/2022-68 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 13. 1. 2022 se žalobce domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce]. Žalobce se domnívá, že rozdělení pozemku není možné, neboť výměra nově vzniklých pozemků by znemožňovala jejich účelné obhospodařování. Proto navrhl, aby byl pozemek přikázán do jeho výlučného vlastnictví s tím, že je připraven uhradit žalovanému hodnotu jeho spoluvlastnického podílu. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nijak nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, proto soud o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených důkazů. 3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo soudem zjištěno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], přičemž každý z nich vlastní id. ½ pozemku. Znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] byla aktuální obvyklá cena spoluvlastnického podílu stanovena na 439 670 Kč. Ze znaleckého posudku [právnická osoba] vyplývá, že pozemek je územím plánem [územní celek] zahrnut do plochy pro bydlená, územním plánem [územní celek] je stanoveno, že v těchto plochách musí být dodrženo zastoupení zeleně nejméně v rozsahu 40% plochy. Z výpisu z účtu žalobce vzal soud za prokázané, že zůstatek na účtu žalobce ke dni [datum] činil 2 989 995,89 Kč, v měsíci září činil počáteční zůstatek 4 741 168,55 Kč a konečný 3 153 819,44 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí pak bylo soudem zjištěno, že vůči žalobci není a nebylo vedeno žádné exekuční řízení. 4. Podle § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2). 5. Podle § 1142 odst. 2 občanského zákoníku zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit. 6. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 7. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 8. Podle 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 9. Z občanského zákoníku vyplývá, že nikdo nemůže být nucen, aby setrvával v podílovém spoluvlastnictví a že naopak každý spoluvlastník může žádat ostatní spoluvlastníky, aby jeho účast ve spoluvlastnictví byla zákonným způsobem ukončena. Zákon předpokládá, že se spoluvlastnici dohodnout na pro ně nejvhodnějším uspořádání vztahů ze spoluvlastnictví, nedojde-li k dohodě, může kterýkoliv ze spoluvlastníků požádat, aby zrušení a vypořádání spoluvlastnictví provedl soud. Soud je v otázce, jakým způsobem zrušit a vypořádat spoluvlastnictví vázán zákonem stanoveným pořadím způsobů vypořádání spoluvlastnictví. Jako prvou možnost by tak soud měl vždy zvažovat rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky. Není-li rozdělení věci možné buď vůbec (věc nelze fyzicky dělit buď vůbec nebo proto, že by se rozdělením znehodnotila) nebo proto, že by takové rozdělení nebylo účelné, je na místě přikázat společnou věc některému ze spoluvlastníků a stanovit výši náhrady, která se dostane ostatním spoluvlastníkům za jejich ztracené podíly. Není-li možný ani tento způsob vypořádání, nařídí soud prodej společné věci s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky. 10. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je možné a reálné pozemek rozdělit mezi spoluvlastníky podle míry jejich spoluvlastnického podílu. Samotné fyzické dělení pozemku nečiní v tomto případě žádný problém, neboť pozemek není zastavěný a k jeho rozdělení by tak stačilo vypracovat geometrický plán, který by rozdělení pozemku zachytil v terénu. Soud však musí zvažovat i otázku, zda rozdělení pozemku na menší částí umožní další účelné obhospodařování takto zmenšených pozemků v budoucnu. 11. Pozemek je v současné době zapsán jako orná půda, účelově by tak měl být určen především k zemědělskému obhospodařování. Soud je toho názoru, že rozdělení pozemku na dvě samostatné části brání přímo ustanovení § 1142 odst. 2 občanského zákoníku, ze kterého je dle judikatury při vypořádání podílového spoluvlastnictví povinen vycházet i soud (pro srovnání viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]). Pozemek má poměrně malou výměru ([výměra]), jeho rozdělením na dvě části by vznikly pozemky o výměře [výměra]. Rozdělením by tak vznikly dva pozemky z hlediska zemědělské výroby zcela nepatrné výměry, které by snad mohly sloužit jako menší zahrada, nikoliv však původnímu účelu – využití jako orné půdy ve smyslu půdy určené k zemědělskému obhospodařování, neboť náklady ne kultivaci, osev a sklizeň takto malého pozemku by jen snižovaly již tak malý výnos, který by mohl být dosažen z takto malé oseté plochy, což by při neustále rostoucích cenách pohonných hmot mohlo vést až k tomu, že by pozemek vůbec nebyl obhospodařován. V této souvislosti lze odkázat na ustanovení § 12 odst. 3 lesního zákona, ze kterého vyplývá, že dělení lesního pozemku na pozemky o výměře menší jak 1 ha by mělo být pouze výjimečné a s předchozím souhlasem orgánu státní správy lesů. Analogicky lze požadavek na zabránění drobení hospodářských pozemků vztáhnout i na zemědělskou půdu (byť to ze zákona přímo nevyplývá). Slovenská právní úprava toto stanoví dokonce výslovně, když v § 23 zákona č. 180/1995 Sb., zakazuje dělit zemědělské pozemky (a to i rozhodnutím soudu) na pozemky menší jak [výměra]. V kontextu těchto skutečností by mělo být ustanovení § 1142 odst. 2 občanského zákoníku vykládáno tak, že účelné dělení zemědělských pozemků není takové, kterým výměra nově vzniklých pozemků bude činit jen několik stovek metrů čtverečních. 12. Z územního plánu [územní celek] vyplývá, že pozemek se nachází v ploše určené pro bydlení, do úvahy proto přichází možnost změny kultury pozemku na stavební s následnou výstavbou objektu bydlení. Soud proto zvažoval, zda by bylo účelné dělení pozemku v případě, že by se jednalo o pozemek stavební, nicméně i v tomto případě dospěl k závěru, že pozemky, které by mohly rozdělením nově vzniknout, by nezajišťovaly účelné využití nově vzniklých částí pro případnou výstavbu. Z katastrální mapy vyplývá, že pozemek je ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku o rozměrech cca 18,9 m x 51,8 m x 19,8 m x 51,5 m (zjištěno pomoci aplikace pro měření plochy a obvodu na webových stránkách ČÚZK), přičemž pozemek je přístupný jen z jedné (kratší) strany, neboť z jedné delší strany se nachází oplocené hřiště, ze druhé delší strany pozemek s rodinným domem a z poslední pole a les. Do úvahy tak přichází buď pozemek rozdělit podélně (podél delší strany), aby byl zajištěn přístup k oběma pozemkům. Tím by však bylo dosaženo tvaru pozemku zcela nevhodného pro další výstavbu, neboť pozemky by se rozdělily na dva o velikosti cca 9,5m x 51m. Při dodržení požadavků na vzdálenost stavby od hranice sousedního pozemku by tak mohla být na pozemku postavena zcela atypická stavba (úzká dlouhá, popř. úzká vysoká). Okruh zájemců o takovou výstavbu by byl zcela minimální, čímž je v podstatě vyloučeno užití takto vzniklých pozemků pro výstavbu. Rozdělením pozemku by tak zjevně došlo k podstatnému znehodnocení, neboť pozemek by rozdělením přestal sloužit svému územním plánem předpokládanému účelu. 13. Do úvahy přichází i rozdělení pozemků příčné (podél kratší stany), čímž by vznikly dva pozemky o rozměrech cca 18,5m x 25m. V tomto případě by však vzdálenější pozemek (ve směru od silnice) nebyl nijak přístupný, neboť jak již bylo uvedeno, pozemek je přístupný pouze ze strany sousedící s místní komunikací. Situaci by šlo řešit zřízením služebnosti, aby však bylo zajištěno účelné obhospodařování stavby na vzdálenějším pozemku, muselo by se jednat o služebnost cesty, zajišťující minimálně průjezd osobním automobilem tak, aby byla možná jednak výstavba stavby a jednak i její následná údržba (návoz materiálu). Služebnost by proto musela být zřízena tak, aby cesta měla šířku minimálně 2,5 m (pro srovnání vyhláška č. 501/2006 Sb., stanoví v § 20 odst. 7 minimální šířku příjezdové cesty právě na 2,5 m). Uvedené znamená, že služebnost by musela zatěžovat minimálně cca 16% nově