23 C 84/2021-49 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 21. 9. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2. 1. 2021 do zaplacení, smluvního úroku 5 750 Kč a smluvní pokuty 3 900 Kč, neboť mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl splatný spolu s úrokem ve výši 5 750 Kč v termínu do 1. 1. 2021. Žalovaný úvěr nesplatil, byl proto povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Podáním ze dne 3. 1. 2022 vzal žalobce podanou žalobu ohledně požadavku na zaplacení úroku ve výši 5 900 Kč a ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 900 Kč zpět, neboť není schopen doložit, zda a jakým způsobem prověřil jeho právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splatit. 2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených listinných dokladů.. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla prostřednictvím dálkové komunikace uzavřena smlouva o úvěru, kterou se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 750 Kč do 1. 1. 2021. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] poukázal na účet této společnosti verifikační platbu 1 Kč. Dne [datum] byla z účtu [právnická osoba] poukázána částka 25 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze soupisu postoupených pohledávek vzal soud dále za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svojí pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 7. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 8. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 10. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Z provedeného dokazování lze dovodit, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, přičemž žalovaný v právním vztahu vystupoval z pozice spotřebitele a jednalo se proto o spotřebitelský úvěr spadající pod režim zákona č. 257/2016 Sb. Z ustanovení § 86 a § 87 tohoto zákona vyplývá, že k platnosti úvěrové smlouvy je třeba, aby poskytovatel úvěru splnil povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele úvěru mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona (k tomu rovněž poukaz na důvodové zprávy k ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z textu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možnost dovodit, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je koncipována jako relativní a že tudíž k ní soud v řízení přihlédne jen k námitce spotřebitele. V této souvislosti však soud nemůže pominout závěry rozsudku Soudního dvora (druhý senát) EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 (dostupný na [webová adresa]), v níž Soudní dvůr rozhodl tak, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. K tomu je možno poukázat na závěry uvedené například v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 o aplikační přednosti práva Evropské unie před právem jejích členů, tedy i před právem České republiky, kdy národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva a to i případně tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli ustanovení vnitrostátních právních předpisů. 14. Soud proto žalobce vyzval, aby doložil, že jeho právní předchůdce tuto svojí zákonnou povinnost řádně splnil a že úvěrová smlouva byla uzavřena platně. Žalobce požadované důkazy k výzvě soudu neoznačil (na výzvu reagoval částečným zpětvzetím žaloby) a neunesl tak důkazní břemeno ohledně splněný nezbytné podmínky platnosti úvěrové smlouvy. Na předlož