5 C 94/2020-74 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou ze dne 11. 5. 2020 se žalobce domáhá zaplacení pohledávky 46.989 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 46.989 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 10. 2019 do zaplacení, pohledávky ve výši 8.570,92 Kč, úroku ve výši 89,99 % ročně z částky 37.312,75 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.872 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 39.000 Kč dne 18. 3. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 138,16 % ročně splácet v 30 měsíčních splátkách ve výši 3.302 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje duben 2019. Žalobce prověřil úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodl o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky po 3.302 Kč ve dnech 18. 4. 2019, 14. 5. 2019, 11. 6. 2019, 17. 7. 2019. V důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za prodlení o délce 30 dnů se splátkami 5, 6 po 499 Kč. V důsledku prodlení žalované se splátkami 5, 6 dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 400 Kč za prodlení o délce 15 dnů, 2krát po 200 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, v souladu s bodem 6.3. smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru k datu 24. 10. 2019. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 45.591,33 Kč. S odkazem na bod 6.5. smlouvy žádá žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatila novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Smluvní pokutu žádá od 26. 10. 2019 do dne vyhotovení žaloby. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů. 3. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaná jako klient sepsali tuto listinu dne [datum], od žalobce je zde pak akceptační doložka z téhož dne. Ve smlouvě se dohodli na úvěru pro žalovanou ve výši 39.000 Kč, bylo dohodnuto splácení v 30 splátkách po 3.302 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 20. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 138,16 % ročně. Ve smlouvě je u žalované uvedeno číslo účtu [bankovní účet]. 4. Dne [datum] žalobce písemně oznámil žalované schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě [bankovní účet] byla žalované zaslána částka 39.000 Kč dne [datum]. 6. Žalovaná byla opakovaně písemně upozorňována na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru. 7. Z oznámení ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce zesplatnil všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] specifikoval žalované dlužnou částku v celkové výši 46.989 Kč a vyzval žalovanou k zaplacení. 8. Dle karty klienta žalovaná nesplácela splátky řádně a včas. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána částečně důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 39.000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. přezkoumal úvěruschopnost žalované, což doložil zejména svým šetřením na listině„ Hodnocení klienta“, oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaná však neplnila svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalované dluh a žádal jeho zaplacení. 14. Pokud jde o smluvené úroky ve výši 138,16 % ročně, je tato výše v rozporu s dobrými mravy a proto je toto ujednání neplatné. Z databáze České národní banky časových řad ARAD, tabulka B1 .1.2, vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (ukazatel UK 4) v březnu 2019, kdy byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva, činily 8,20 % ročně. Smluvená výše úroků několikanásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, je zde tedy jednoznačný rozpor s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012). S ohledem na znění § 2395 o. z. však žalobci coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je jedním z definičních znaků úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26. 5. 2011). Proto soud považuje za odpovídající úroky ve výši obvyklé v souladu s ust. § 1802 o. z., podle něhož, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud proto vyšel z tzv. systému časových řad ARAD a přiznal žalobci úroky ve výši 8,20 % ročně. S ohledem na rozdílnou výši úroků soud přepočítal neuhrazenou jistinu a úroky. 15. Žalované byla dne [datum] poskytnuta částka 39.000 Kč, do 18. 4. 2019 k ní přirostl úrok 280,40 Kč, tj. 8,2 % ročně z dlužné jistiny, přičemž úhradou 3.302 Kč dne 18. 4. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 35.978,40 Kč, za dobu od 19. 4. 2019 do 14. 5. 2019 přirostl úrok 210,20 Kč, přičemž úhradou 3.302 Kč dne 14. 5. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 32.886,60 Kč, za dobu od 15. 5. 2019 do 11. 6. 2019 přirostl úrok 206,90 Kč, přičemž úhradou 3.302 Kč dne 11. 6. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 29.791,50 Kč, za dobu od 12. 6. 2019 do 17. 7. 2019 přirostl úrok 241 Kč, přičemž úhradou 3.302 Kč dne 17. 7. 2019 byl uhrazen přirostlý úrok a jistina se snížila na 26.730,50 Kč. 16. Za dobu od 18. 7. 2019 do zesplatnění 24. 10. 2019 pak přirostl úrok 594,60 Kč. K datu zesplatnění úvěru tak žalovaná dlužila na jistině částku 26.730,50 Kč a úrok do zesplatnění ve výši 594,60 Kč, celkem nová jistina úvěru činila 27.325,10 Kč. 17. Žalobci soud přiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 998 Kč za prodlení u splátek č. 5, 6 po 499 Kč, tato byla dohodnuta v bodu 6. 1. smlouvy o úvěru pro případ, že se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, ujednání je v souladu s ust. § 2048 o. z. 18. Dále soud přiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů ve výši 400 Kč za prodlení u splátek č. 5, 6 po 200 Kč, když toto bylo ujednáno v bodu 6.2. smlouvy o úvěru. 19. Soud tedy žalobci přiznal částku 28.723,10 Kč zahrnující novou jistinu úvěru ve výši 27.325,10 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů ve výši 400 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. v požadované výši 10 % ročně, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 20. V souladu s ust. § 2048 o. z. má žalobce