14 C 189/2023-289 — Okresní soud ve Znojmě

1. Zdejší soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodl, že řízení ohledně nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků v k. ú. a obci , adresa, p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , v k. ú. a obci , adresa, p. č. , číslo, a v k. ú. a obci , adresa, p. č. , hodnota, , se vylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí.2. Původně se žalobci prostřednictvím žaloby ze dne 7. 10. 2022 domáhali vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o převodu náhradních pozemků, na které žalobcům vznikl nárok podle §§ 11 a 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a to na základě rozhodnutí , datum, , rozhodnutí , datum, a rozhodnutí , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , přičemž tento nárok nebyl státem dosud vypořádán, kdy žalobci měli též za to, že jejich restituční nárok činí mnohonásobně více, než jak byl oceněn žalovanou, a mělo by dojít k jeho přecenění.3. Žalobci tvrdili, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a jako oprávněným osobám jim dle § 11 a 11a tohoto zákona náleží náhrada, neboť jsou držiteli restitučního nároku v podílech o velikosti id. ½ pro každého ze žalobců, a to za v minulosti odňaté pozemky, které jim nebyly vydány, kdy , datum, , č. j. , číslo jednací, bylo rozhodnuto, že právní předchůdkyně žalobců, jejich matka, paní , jméno FO, , není vlastníkem nemovitostí v k. ú. , adresa, o celkové výměře , výměra, m2 (dále jen „rozhodnutí , číslo, ), dále rozhodnutím , datum, , bylo rozhodnuto, že právní předchůdkyně žalobců, jejich matka, paní , jméno FO, , není vlastníkem nemovitostí v k. ú. , adresa, o celkové výměře , výměra, (dále jen „rozhodnutí , číslo, “) a rozhodnutím , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , bylo rozhodnuto, že žalobci nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. , adresa, o celkové výměře , výměra, m2 (dále jen „rozhodnutí , číslo, “).4. Žalovaná ocenila restituční nárok žalobců celkem na částku 43 501,90 Kč. Tato výše podle žalobců není správná, zejména proto, že žalovaná při stanovení výše restitučního nároku nepřihlédla k povaze nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na čs. stát, kdy se jednalo o pozemky stavební, když pozemky v k. ú. , adresa, byly bezprostředně po jejich přechodu na čsl. stát převedeny na , adresa, byly platnou územně plánovací dokumentací zahrnuty v zastavitelné ploše určené částečně pro průmysl, sklady, místní výrobu a částečně pro obytnou zástavbu. Restituční nárok žalobců tak činí mnohonásobně více a mělo by dojít k jeho přecenění. Za účelem prokázání nesprávnosti postupu žalované při ocenění restitučního nároku žalobců byl vypracován znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, znalecký posudek ze dne , datum, č. , hodnota, . Podle posudku činila hodnota nevydaných pozemků (dle , adresa, ) celkem 1 836 750 Kč, přičemž restituční nárok žalobců činí pro každého z nich částku 918 375 Kč (při zohlednění blokovaných částek restitučního nároku na plnění dle evidence žalované částku ve výši 909 068 Kč). Dne 15. 12. 2021 se žalobci obrátili na žalovanou se žádostí o přecenění restitučního nároku, žalovaná reagovala dopisem ze dne 17. 2. 2022, v němž částečně potvrdila odůvodněnost přecenění restitučního nároku žalobců a sdělila, že za tímto účelem nechá vypracovat nový znalecký posudek. Poté však žalovaná žalobce nekontaktovala, nepředložila jim nově zpracovaný znalecký posudek a ani ke dni podání žaloby jejich nárok nepřecenila. Pokud by žalovaná řádně plnila své povinnosti, neignorovala relevantní soudní rozhodovací praxi a snažila se odčinit křivdu způsobenou žalobcům, nemuseli by se žalobci domáhat ochrany u soudu.5. Svévoli žalované spatřují žalobci zejména v pochybení žalované při ocenění restitučního nároku, kdy žalovaná jakožto státní orgán disponovala značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku, přesto se nikterak na vyhledání podkladů nepodílela a přenesla svou zákonnou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání na žalobce, kteří tak byli nuceni před podáním žaloby vstoupit ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci za účelem vyhledání relevantních podkladů prokazujících nesprávnost postupu žalované při vyčíslení restitučního nároku a zpracování znaleckého posudku.6. Na základě předložených důkazů je dle názoru žalobců prokázáno, že se v případě nevydaných pozemků jednalo o pozemky určené k zástavbě, a je tedy namístě tyto ocenit jako pozemky stavební s odkazem na četnou judikaturu dovolacího soudu, dle které i v případě, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je nutno i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Za přinejmenším liknavý, neřkuli svévolný označili žalobci i takový postup žalované (jejího právního předchůdce), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným způsobem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároků, tj. nesprávným oceněním oprávněné osobě odňatých pozemků a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast v nabídkových řízeních. V tomto směru odkazovali žalobci na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, včetně citace a odkazů na konkrétní rozhodnutí. V této souvislosti žalobci dále zdůrazňovali požadavek Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu, aby při určování povahy odňatých pozemků byl používán flexibilnější přístup, a to se zřetelem na účel restitučních předpisů, kterým he zmírnění křivd způsobených nedemokratickým režimem.7. Žalobci dále poukazovali na dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením jejich restitučního nároku, kdy restituční nárok byl uplatněn již v průběhu roku 1992, avšak do dnešního dne není uspokojen. Toto dlouhodobé prodlení pak dle žalobců samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalované, když dle výslovného sdělení žalované průměrná délka od uplatnění restitučního nároku oprávněnou osobou dle zákona o půdě do úplného vypořádání nároku oprávněné osoby činí 120,14 měsíců, tedy 10,01 let. Žalobci dále poukazovali na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek. Dle žalobců dosavadní přístup žalované vykazuje znaky svévole a je porušením ústavních principů rovnosti a právního státu, výslovně odkazovali na nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1862/16. Současně žalobci odkazovali i na konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, který opakovaně (např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 155/2016) uzavřel, že za situace, kdy žalovaný setrvale sporuje výši restitučního nároku oprávněných osob, vychází z jeho nesprávného ocenění a ignoruje relevantní judikaturu v oceňování nároků oprávněných osob, reálně ztěžuje, ba znemožňuje oprávněným osobám účastnit se veřejných nabídek a uspokojit touto cestou své nároky. Žalobci se domáhají vypořádání restitučního nároku soudní cestou s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu, mimo jiné odkázali na judikaturou dovozené právo oprávněné osoby domáhat se vydání i pozemků, které nejsou žalovanou zařazeny do veřejné nabídky.8. V replice ze dne 6. 3. 2023 k vyjádření žalované žalobci uvedli, že teprve až po podání žaloby se z vyjádření žalované k žalobě dozvěděli o přecenění jejich restitučních nároků na částky 343 652,70 Kč pro žalobce, resp. 343 614,70 Kč pro žalobkyni, nicméně i takto přeceněnou výši restitučních nároků žalobci považovali za nesprávnou. V tomto směru odkazovali na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky s četnými odkazy a citacemi z konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž byli důvodně přesvědčeni, že jim odňaté a později nevydané pozemky měly být v celé jejich výměře oceněny jako pozemky stavební, kdy nevydané pozemky v k. ú. , adresa, byly určeny k zastavění, když bezprostředně po přechodu vlastnického práva na stát, tj. , datum, , byly převedeny na , rozhodnutí, , a nevydané pozemky v k. ú. , adresa, byly určeny k zastavění v kategorii „průmysl, sklady, místní výroba“ a kategorii „obytná zástavba souvislá“. Dále poukázali na skutečnost, že žalovaná zadala vypracování nového znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, výhradně ve vztahu k pozemkům v k. ú. , adresa, , pozemky v k. ú. , adresa, , jejichž nesprávné ocenění žalobci také namítají, žalovaná ocenit nenechala. K otázce liknavosti a svévole žalované poukazovali na rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu), včetně četných odkazů na konkrétní rozhodnutí. Liknavost a svévoli spatřovali především v nesprávně provedeném ocenění jejich restitučního nároku, když žalovaná i při jejich dodatečném přecenění pochybila o více než 1 100 000 Kč, přičemž tot