4 C 194/2023-50 — Okresní soud ve Znojmě

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 23.400 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum], ve znění smlouvy z [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, kdy jistina úvěru byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem na žalovaným sdělené číslo účtu, kdy žalovaný vyjádřil vůli závazek uzavřít, vzhledem k uzavření v elektronické podobě, verifikační platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný se zavázal závazek splatit jednorázově ve výši 24.600 Kč včetně příslušenství do 20. 5. 2022. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a s ní související dílčí smlouvy postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 28.670 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 20.000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4.600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3.920 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, nad rámec postoupeného příslušenství žalobce požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.094,52 Kč, tj. z jistiny ve výši 20.000 Kč od 22. 5. 2022 do 8. 11. 2022 a zákonný úrok z prodlení od 10. 11. 2022 z jistiny 20.000 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 3.400 Kč, tj. od 21. 5. 2022 do 7. 11. 2022 z dlužné jistiny 20.000 Kč. Předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal dne 9. 3. 2023. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů. 3. Na základě výzvy soudu ze dne 25. 9. 2023, č. j. 4 C 194/2023-44, aby žalobce doplnil svá tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěru schopnosti žalovaného, žalobce podáním z 11. 10. 2023 vzal svůj návrh zpět v rozsahu částky 8.150 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 4.750 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.400 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Nadále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 4. Z předložených důkazů vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena nejprve dne [datum] [rok], ve znění z [datum] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o úvěru [číslo] kdy úvěr byl uzavřen coby spotřebitelský, neúčelový, splatný jednorázově, kdy celková částka byla žalovanému vyplacena na účet, ze kterého odeslal verifikační platbu. Původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 20.000 Kč, ten se zavázal částku vrátit do 20. 5. 2022, kdy za poskytnutí úvěru nebyl sjednán poplatek v případě úhrady v dohodnutém termínu, smluvní úrok činil 4.600 Kč, zápůjční úroková sazba činila 96,49 % ročně, RPSN 439,1 % Smluvní pokuta v případě prodlení činí 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum] mezi původním věřitelem [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalobcem má soud za prokázané postoupení na žalobce, žalovanému bylo odesláno sdělení o postoupení dne 22. 11. 2022 a předžalobní výzva dne 9. 3. 2023. 5. V žalobě bylo tvrzeno, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, v rámci přípravy jednání však soudu nebyly doloženy důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, vyhledání registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí, ani zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka, žalobce podáním z 11. 10. 2023 naopak sdělil, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené listiny, soud pak nemá za důvodný nárok na zákonný útok z prodlení z částky 20.000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 10. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.094,52 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 7. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 9. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může za řízení vzít zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 13. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, proto soud podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu provedeného zpětvzetí zastavil v částce 4.750 Kč a 3.400 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 14. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 15. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti pouze tvrdil, však nedoložil vyhodnocení informací získaných od žalovaného ohledně příjmové a výdajové situace, tyto nebyly přiloženy, soud tak nemá za řádně hodnocené výdaje žalovaného či eventuální předchozí dluhy, soudu také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 20.000 Kč skutečně obdržel, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 20.000 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdův